Můžeš zůstat, můžeš jít

Hana Zagorová
[Cmi]Stůj!
Ještě rozhlídni se kolem, 
tenhle [Fmi6]pokoj bude sám.
Ještě [G7]pobuď s tímhle stolem,
sedni na okenní [Cmi]rám.
Ještě jednou otoč [C7]světlem,
abys prohlídla svůj [Fmi]kout.
[Fmi7]Ještě  [Bb7]pohlaď tátův betlém, 
s kterým nikdo nesměl [Ebmaj7]hnout.
Ještě pohleď, jak se [Abmaj7]tenčí
v kalendáři počet [Fmi6]stran.
Škoda jen, [G7]že nejsi menší,
že jsou okna [F#dim7]dokořán.
Motýl zvenčí [G7]dovnitř vlít,
můžeš zůstat, můžeš [Cmi]jít.

[Cmi7]Ještě jeden tichej povzdech,
tahle pelest byla [Fmi6]tvá.
Ještě napiš prstem [G7]po zdech
malý jméno, malý [Cmi7]já.
Ještě [C7b9]listuj v knize hostů,
vezmi herbář do [Fmi7]dlaní.
[Fmi6]Ještě za trest v rohu [Bb7]postůj
za svý vzpurný [Ebmaj7]chování.
Ještě jednou zazvoň [Abmaj7]zvoncem,
jako když byl Štědrej [Fmi6]den.
A za příběh s šťastným [G7]koncem
připiš: nevěř [F#dim7]s velkým "N".
Motýl světlem dovnitř [G7]vlít.
můžeš zůstat, můžeš [Cmi7]jít.

A pak vzpomeň, co tě nutí 
navždy pláchnout z těchto [Fmi]míst.
Na tu [Bb7]křivdu s trpkou chutí,
kterou nelze, nelze [Ebmaj7]snýst.
Kdo ta [Eb7]místa změnil v klec,
a zbořil bránu ke štěs[Abmaj7]tí.
Kdo tě nazval lehkou [D7]holkou,
a tvou lásku [Gmi]neřestí.
Tolik [Gmi7]špíny, tolik [C7b9]bláta,
ani jeden vlídnej [Fmi7]tón.
[Fmi6]To snad nebyl vlastní [Bb7]táta,
to snad vůbec nebyl [Ebmaj7]on.
Jak ta rána, jak se [Abmaj7]zhojí,
jak to zpátky všechno [Fmi6]vzít?
Máš jak motýl možnost [G7]dvojí:
můžeš zůstat, můžeš [Cmi7]jít.

Je však pozdě, všechno pomiň,
darmo smlouvat, není s [Fmi6]kým.
Žádný odpusť, žádný [G7]promiň,
běž a chvátej za tím [F#dim7]svým.
Teď jde o tvý právo [Cmi]žít.
Hej! Hele motýl k nebi [G7]vzlít.
Nesmíš zůstat, musíš [Cmi7]jít!