Vincent

Pavel Bobek
Stále stejnou [G]tmou[Gsus4]        [G]
svítí plátno [Ami]bloudících,
malíř půlnoc [C]kreslí smích,
ten [D7]obraz píseň zpívá pojed[G]nou.

Stíny na kop[G]cích,[Gsus4]        [G]
ticho hnízd a [Ami]moudrý sníh
svál sem hřích všech [C]dětských cích
v těch [D]barvách, které prosí tě pojď k [G]nám.[Gsus4]        [G]

Já už vím a [Ami]znám,[D]
co jsi tenkrát [G]toužil [Hmi]říct
[Emi]  a jak jsi trpěl pro své [Ami]nadání,
[D]  učit lidi vidět [Emi]víc,
však nebyl nikdo, kdo by [A]naslouchal,
[Ami]  snad [D]dnes tu s tebou [G]stál.

Stále stejnou [G]tmou,[Gsus4]        [G]
stejné louky [Ami]tu hoří dnes,
mrak je láká [C]do nebes,
kde Vin[D7]centovy modré oči [G]sní.

Jak jen pozmě[G]ní[Gsus4]        [G]
barvy žhnoucích [Ami]slunečnic,
vítr v tváři [C]má pár skic,
to [D7]smýknul štětcem touhy van Gogh [G]sám.

Já už vím a [Ami]znám,[D]
co jsi tenkrát [G]toužil [Hmi]říct
[Emi]   a jak jsi trpěl pro své [Ami]nadání,
[D]  učit lidi vidět [Emi]víc,
však nebyl nikdo, kdo by [A]naslouchal,
[Ami]  snad [D]dnes tu s tebou [G]stál.

A svět tě tak trý[Ami]znil,
[D]  tvou lásku splácel [G]zlým. [Hmi]      [Emi]
Jen černé [Ami]vrány nad hlavou
ctí tvou [C]mysl bolavou,
svět [G]nazval velkou [F]vášeň šílenst[E7]vím
a já [Ami]chci ti říct Vincente,
že [C]není nikde svět pro lásku
[D7]tvou, se kterou [G]bdím.

Stále stejnou [G]tmou,[Gsus4]        [G]
portrét v tichu [Ami]muzejním,
něžná dlaň, hold [C]váženým
všem [D7]očím, které nesmí rozu[G]mět.

Prohlíží si prázdnou [G]zeď[Gsus4]        [G]
a chlápka v cárech [Ami]  nejchudších,
v tvých růžích trn snad [C]ostřejší,
než [D]kord, co slouží srdci divným [G]hrám.

A já už dávno [Ami]znám,
[D]  co jsi tenkrát [G]toužil [Hmi]říct
[Emi]  a jak jsi trpěl pro své [Ami]nadání,[D]
učit lidi vidět [Emi]víc,
však není nikdo, kdo by [A]naslouchal
[Ami]  tak [D]hledat musíš [G]dál.
[G]