Ve vzpomínkách

Lipo, Nela
[Dmi]    [F]   [Ami]    [Bb]
[Dmi]Čím jsi mi blíž, [F]   [Ami]tím víc tě ztrác[Bb]ím. [Bbmaj7]

Víš, že [Dmi]je to bláznění chtít měnit člověka.
Sotva [F]něco získám, už znova utíkám
do města [Ami]bez lidí, kde se procházím jen já.
Kde ztrácím [Bb]pocit, že to všechno kolem je jen hra,
že vztahy [Dmi]nejsou cihly, co pořád měněj tvar.
Je taky [F]navršujem, nikdo nechce skončit sám,
za život [Ami]stovky milování, pamatuji si jen málo.
Jsem [Bb]vůbec normální, když teď cítím prázdno? 

Víš, jak [Dmi]jsme se smáli, a teď jsme apatický.
skepti[F]ci mi tvrdili, že tak to končí vždycky. 
Nač bejt [Ami]ale romantik když to má stejný konce
a každý [Bb]další představení je ten samej koncert.
Je to [Dmi]zvláštní chvíle, když srdce dobře ví, 
že není [F]žádný příště, hlava to přiznat neumí, 
a co [Ami]naše sliby, že spolu budem navždy? 
Lásko, [Bb]nevzdávám to, i když jdeme k zemi.

Čas [Dmi]odvál to pryč, já nena[F]šla k tobě klíč.
Ubíhá [Ami]mi den za dnem, obrazy z[Bb] rozbitých stěn,
neu[Dmi]měl jsi mi lhát, sama [F]chodím teď spát,
ve vzpomín[Ami]kách tě [Bb]stále hledám.

[Dmi]Chceš mě, cože? Už možná ne...
Prostě [F]nebudu jedinej chlap v tvým životě,
mám tě [Ami]pořád pod kůží jak černý znamení.
Ne každej [Bb]je tak stálej jako čáry na dlaních,
hrajem [Dmi]pexeso, hledáme správnej obraz k sobě.
Dva slušní [F]lidi, stejně mam teď pocit že je pozdě,
pořád [Ami]jsem si říkal, že chci být chlap, co jde rovně.
Je usmá[Bb]ní jak člověk nalhává sám sobě mocně,
zvolil jsem s[Dmi]trategii protrápit se na dno.
Klesal jsem [F]pomalu, viděl květiny vadnout,
dávat [Ami]nebo brát, říkám to častokrát.
Jsou i [Bb]vztahy zkouška jak v nich dobře neobstát
i když si [Dmi]přiznat že si teďka nevím rady.
Pořád [F]jsi to ty, pro koho otevřu svý rány, lásko,[Bb]
[Bb] pro koho otevřu svý rány, lásko.

Čas [Dmi]odvál to pryč, já nena[F]šla k tobě klíč.
Ubíhá [Ami]mi den za dnem, obrazy z[Bb] rozbitých stěn,
neu[Dmi]měl jsi mi lhát, sama [F]chodím teď spát,
ve vzpomín[Ami]kách tě [Bb]stále hledám.

Chceme [Bb]jako ptáci na nebi svobodí,
ale [Ami]jak když spolu žijeme v kleci, co odpovíš?
A ty [Bb]nevíš, čelíme paradoxům, já to vím,
teď [Dmi]neúčtuju, tohle pro mě nebyl cíl.[C]
Vedou [Bb]cesty, lidský kroky nebo lidi volej cesty?
Je to [Ami]o osudu nebo o mý vůli osud změnit?
Hodně [Bb]otázek, míň odpovědí, 
zodpo[F]vědnost není to, čeho se právě bojím.
Právě se bojím, [C/E]právě bojím. [F]

Čas [Dmi]odvál to pryč. (Čas odvál to pryč)[F]
Ubíhá [Ami]mi den za dnem. (Ubíhá mi den za dnem)[Bb]
Neu[Dmi]měl jsi mi lhát, sama [F]chodím teď spát
ve vzpom[Ami]ínkách, tě [Bb]stále hledám.

Čas [Dmi]odvál to pryč, já nena[F]šla k tobě klíč.
Ubíhá [Ami]mi den za dnem, obrazy z[Bb] rozbitých stěn,
neu[Dmi]měl jsi mi lhát, sama [F]chodím teď spát,
ve vzpomín[Ami]kách tě [Bb]stále hledám.
[Dmi]