Píseň samotářky

Lucie Bílá
[Gmi7]      [Bb]    [Cmi]     [Dmi]     [D]
[Gmi7] Já samotářka samotná
jdu noci vstříc a šeru [Bb]koutů.
A otěž sejmu představám
a pochytám je do ko[Cmi]rnoutů.
A náhle aniž [Dmi]vím,
už mi nic nechy[D]bí,
jsem [Gmi]s ním.

[Dmi]Já samotářka najednou
se samotou se vypo[F]řádám.
On vlastně vůbec netuší,
že potají mu z ruky [Gmi]hádám.
Co má se mu kdy [Ami]stát
[A] a co můj nejdražší má [D]rád.
[G/D]     [D]   [G/D]
Má tak [D]rád,
když s [G/D]úsměvem ho [D]vítám, [D/C#]
když jdem [Hmi]tmou
a [E7]nábřeží už [A]dřímá.
Je [G]nesvůj,
když [F#]den mě neob[Hmi]jímá.
A [Emi]jeho drobných něžností
se [Emi7/D]sotva dopo[A7]čítám.
Když pak [D]mží,
tak [G/D]on mě pláštěm [D]chrání,[D/C#]
zmokne [Hmi]sám,
když [E7]přenáší mě [A]louží.[A/G#]
Jen se [G]dotknem a [F#]vím,
jak po mě [Hmi]touží.
Snad [Emi]nosil by mě na rukou
v tom [Emi/D]dešti do sví[A7]tání.

Tohle [Bb]já si [Cmi7b5/Bb]jen tak nalhá[Bb]vám,[Bb/A]
sama [Gmi]mluvím se se[Gmi/F]bou i tento[Eb]krát.
Bezna[Emi]děj, jen sebeklam, to [H]znám.[H7]
Jenže [Ami7]já věřím v [C7]slůvko snad.

Když [F]svítá a [Bb/F]mlha zvolna [F]stoupá,[F/E]
pryč je [Dmi]déšť a s [G7]ním i on se [C]ztrácí.[C/H]
Dům z [Bb]karet se [A7]rozpadá a [Dmi]kácí,
zas [Gmi]na světě jsi samotná,
co [Gmi/F]naděláš ty [C7]hloupá.

Sen [F]končí, proč [Bb/F]já se koncům [F]bráním?[F/E]
Příběh [Dmi]můj je [G7]přeludem, jen [C]zdáním.[C/H]
Co n[Bb]a tom, jdi [A7]samotářko [Dmi]za ním
s tou [Gmi]věčnou touhou po něčem,
co [Gmi/F]nemůže ti [C]dát.

Má [F]lásko, má [F7]lásko, má [Bb/D]lásko,
proč [Bbmi/Db]jinou máš tak [F]rád?