Odpuštění

Marcel Zmožek, Mára
[G/D]     [D]   [G/D]     [G]
Odpouš[D]tím ti svou prázdnou ná[G]ruč,
bez polibků tvých[Emi] bývám zranitelná.[A]
Co jen budeš chtít[D], to po tmě mně na[G]uč,
jsi pod kůží mou[Emi], napořád tě tam mám[A].

A v pěně dní[D] dva ztracení blá[G]zni
v odpuštění[Emi] lékaře maj,[A]
a v srdci vím[D] a nebo spíš do[G]ufám,
že odpustí[Emi]š mi tak, jako [A]já.

Odpuště[D]ní je náš ztracený r[A]áj,
odpuště[Hmi]ní zázraky v genech m[G]á.
Já v náruči tv[Emi]é touhou nedých[A]ám,
jsi jedna z tisíců [G]žen,
(jsem jedna z tisíců žen[A])
tak zranitelná.[D]

Kdo uvěří[D] aniž do ran si s[G]áhnul,
bez dotyků mých[Emi] býváš zranitelná.[A]
Co jen budeš chtít,[D] to po tmě mně [G]nauč,
jsi pod kůží mou[Emi], napořád tě tam mám.[A]

Odpuště[D]ní je náš ztracený r[A]áj,
odpuště[Hmi]ní zázraky v genech m[G]á.
Já v náruči tv[Emi]é touhou nedých[A]ám,
jsi jedna z tisíců [G]žen,
(jsem jedna z tisíců žen[A])
tak zranitelná.[D]
[G/A]     [A]   [H]
Odpuště[E]ní je náš ztracený r[H]áj,
odpuště[C#mi]ní zázraky v genech m[A]á.
Já v náruči tv[F#mi]é touhou nedých[H]ám,
jsi jedna z tisíců [A]žen,
(jsem jedna z tisíců žen[H])
tak zranitelná.[E]