Má pouť

Karel Hála
[C]
Má pouť, ta spousta [Cmaj7/H]mil, 
přes klíny [C7/Bb]hor, peklem i [A]nebem.
Čas [Dmi]šel a já tu [Dmi7/C]žil, 
pil s vodou [G/H]chlór, jed hlínu s [C]chlebem.
Já vím, jakej pak [C7]div, že s každým [F]dnem má pouť se [Dmi75-]krátí,
kéž [C/G]mám, co měl jsem [G]dřív, kéž se to [F/C]vrá  -  [C]tí.

Kde jsou dny snů[Cmaj7/H] a her, 
kdy světskej [C7/Bb]ráj jsem hledal [A]u žen?
Jsi [Dmi]mlád, tak prý jenom [Dmi7/C]ber, 
ber co kde [G/H]daj, [G]zůstaň i [C]dlužen.
Já bral a rád se [C7]zdejch, smích žen či [F]drink, co dřív mě [Dmi75-]sklátí.
Čas [C/G]her, čas lásek [G]mejch, kéž se to [F/C]vrá  -  [C]tí.

[G7]Pár tučnejch [C]let, [Cmaj7] aplaus a [C7]vděk, u nohou [F]svět, ráj a zlatej věk,
tisíce [Dmi7]žen, co zbořej [G]sál, já tu hrál [Emi]prim, já tu byl [Ami]král,
můj otče[F]náš zněl křížem [G]kráž, kéž se to [F/G]vrá  -  [C]tí.      [Ab7]

[Db]Má pouť, těch jar a [Dmaj7/C]zim 
a krev mejch [Db7/H]cév, je dál jak [Bb]rubín.
Čas [Ebmi]šel a já šel s [Ebmi7/Db]ním, 
zhořknul můj [Ab/C]zpěv, zní mi z [Db]hlubin.
Já šel, šel bos a [Db7]sám 
a šťastnej [Gb]vlak jel jinou [Ebmi75-]tratí
dny [Db/Ab]zlý jste pryč, ty [Ab]tam, kéž se to [Gb/Db]vrá  -  [Db]tí.

Čas [Ab7]útrap a [Db]póz, [Dbmaj7] štvanic a [Db7]běd, škrtnutej [Gb]próz, zmarněnejch let,
Ať jsem tu[Ebmi7] vlál, jak černej [Ab]flór, havran ať [Fmi]řval svý „Never [Bbmi]more“
tornu bych [Ebmi]vzal, šel zas a [Ab]dál, kéž se to [Gb/Db]vrá  -  [Db]tí. [H/Db]     [Db]