Každá trampota má svou mez

Helena Vondráčková , Jiří Korn
[D/F#]      [A/E]     [D]   [A/C#]      [G/H]     [A/C#]
[D] Jedno kalné ráno, 
[G/D] které [D]zaspat měl jsem spíš,
[G/D] ležel [D]v schránce dopis, jenž tvou vůni [A]měl.

A v tom [Emi]listě bylo psáno, 
že mě navždy opouštíš.
A já zemřít a skončit [A]s vším v tu chvíli [D]chtěl.

Šel kolem chlapec s bílou hůlkou, 
schod za [Dmaj7]schůdkem stoupal výš.
A můj [D7]vlastní kříž menší byl, než se [G]zdál.

Každá [A]trampota má svou [D]mez.
Kdeže [F#mi]nářky mé jsou [G]dnes?
Vždycky [A]důvod mám žít [D]dál. [D7]

[G]  Každá [A]trampota má svou [D]mez.
Kdeže [F#mi]nářky tvé jsou [G]dnes?
Vždycky [A]důvod máš žít [D]dál. [E7]

[A] Dva, tři šťastné pátky,
[D/A]a pak [A]dlouhý nezájem. [D/A]
[A]To byl čistý zisk z mé [E]cesty s ním.

[Hmi] Nač film vracet zpátky, 
když v něm dnes už nehrajem?
Vždyť jsou na tom mnozí [E]hůř, já [A]vím.

Už je to vlastně všechno dávno,
staré [Amaj7]rány odnes čas.
Prostě [A7]každý z nás [G/H]stal se [A/C#]tím, čím se [D]stal.

Každá [E]trampota má svou [A]mez.
Kdeže [C#mi]nářky tvé jsou [D]dnes?
Vždycky [E]důvod máš žít [A]dál. [A7]

[D]Každá [E]trampota má svou [A]mez.
Kdeže [C#mi]nářky tvé jsou [D]dnes?
Vždycky [E]důvod máš [A]žít dál.

[E]Haló, ty mé "dřív",
chceš mě sát dál jak klíště.
Já [D]však mám své "příště".
[A] Oželím, co [E]bývalý den [A]vzal.

[E]Dávná dávna, 
smysl nemá vracet vás.
Vím, že [D]má "teď" jsou správná. 
[A] Čas všechna [E]"tenkrát" odep[A]sal. [A7]

[D] Každá [E]trampota má svou [A]mez.
Kdeže [C#mi]nářky tvé jsou [D]dnes?
Vždycky [E]důvod máš [A]žít dál. [D/A]      [A7]

[D]  Každá [E]trampota má svou [A]mez.
Kdeže [C#mi]nářky tvé jsou [D]dnes?
Vždycky [E]důvod máš žít [A]dál.

[D]  Každá [E]trampota má svou [A]mez.
Kdeže [C#mi]nářky tvé jsou [D]dnes?
Vždycky [E]důvod máš [A]žít dál. [D/A]      [A7]

[D]  Každá [E]trampota má svou [A]mez.
Kdeže [C#mi]nářky tvé jsou [D]dnes?
Vždycky [E]důvod máš žít [A]dál.