Je naprosto nezbytné

Hana Zagorová
Je naprosto [Eb]nezbytné,
aby nebe bylo [Ab]blankytné,
hvězda, aby [Bb]plála,
člověk vyšel z mála,
hlas zněl, ja[Eb]ko hlas má.

Je naprosto žádoucí,
láska aby hřála [Ab]za nocí.
To je naprosto [Bb]důležité,
abych byla [Eb]šťastná. [Ab]     [Eb]

Co vlastně [Cmi]o tom víš,
máš půlnoc, [Gmi]když svítá.
To se [Ab]budí nový den
a ránem [Eb]voní.
Když odchá[Cmi]zíš,
déšť chodníky [Gmi7]smáčí,
jen sotva [F7]do očí
ti mohu pohléd[Bb]nout.

Proč nosíš [Ab]na svém slunci stín?
Štěstí tě [Eb]poutá málo čím,
nikdy [Cmi]nezeptáš se, jak to chápu [Ab]já...
A proto [Bb]říkám dál:

Je naprosto [Eb]nezbytné,
aby nebe bylo [Ab]blankytné,
hvězda, aby [Bb]plála,
člověk vyšel z mála,
hlas zněl, ja[Eb]ko hlas má.

Je naprosto žádoucí,
láska aby hřála [Ab]za nocí.
To je naprosto [Bb]důležité,
abych byla [Eb]šťastná.

A ještě chci [Dmi]ti říct,
že moc mě [Ami]to trápí,
jak jsi [Bb]nedotknutelný,
sám v so[F]bě bloudíš.
Neumíš [Dmi]stát za duhových [Ami7]svítání,
vždyť jen [G7]z bouřek máš své vnitřní [C]počasí.

Uprostřed [Bb]nálezů a ztrát
zas více [F]přízně mám ti dát,
nikdy [Dmi]nezeptáš se, co chci vůbec [Bb]já...
A proto taky [C]říkám dál:

Je naprosto [F]nezbytné,
aby nebe bylo [Bb]blankytné,
hvězda, aby [C]plála,
člověk vyšel z mála,
hlas zněl, ja[F]ko hlas má.

Je naprosto [F]žádoucí,
láska aby hřála [Bb]za nocí.
To je naprosto [C]důležité,
abych byla [F]šťastná.

Je naprosto nezbytné,
aby nebe bylo [Bb]blankytné,
hvězda, aby [C]plála,
člověk vyšel z mála,
hlas zněl, ja[F]ko hlas má.

Je naprosto žádoucí,
láska aby hřála [Bb]za nocí.
To je naprosto [C]důležité,
abych byla [F]šťastná.

Je naprosto nezbytné,
aby nebe bylo [Bb]blankytné,
hvězda, aby [C]plála,
člověk vyšel z mála,
hlas zněl, ja[F]ko hlas má.

Je naprosto [F]žádoucí,
láska aby hřála [Bb]za nocí.
To je naprosto [C]důležité,
abych byla [F]šťastná.