Hrátky s láskou

Karel Gott
Až [Bbmi]park i s fontánou pokryje [F7/A]stín
a noc až rozhodí svůj muse[Bbmi]lín.
Až [Gb]lampář pozháší pasáže [F7]kin,
přijď tam, kde [F7/A]bývám, kde písně [Bbmi]hrávám.

Pak [Bbmi]já tu bílou noc darem ti [F7/A]dám,
snad nás dva odvést má neznámo [Bbmi]kam.
A [Gb]láska po špičkách přidá se [F7]k nám,
to prý tak [F7/A]bývá, to prý se [Bb]stává.

Na hrátky s [Ebmi]láskou si můžem [Ab/C]hrát,
na ráj všech [Db]rájů, na mám tě [Gb]rád.
Na útěk [H] krásný, co nás dva [F7/A]zmát
a zdál [Bbmi]se stálý. [Bb7]
 
Na pád všech [Ebmi]pádů, na voln[Ab/C]ý pád,
na hrá[Db]tky s láskou si můžem [Gb]hrát.
Co rány [Edim]léčí i ránu [F7b9]vpá[F]lí.

Dnes [Bbmi]probdít bílou noc s tebou snad [F7/A]smím
a jít neznámo kam, neznámo s [Bbmi]kým.
Vždyť [Gb]hrátky naštěstí jsou [F7]právě tím,
co prý se [F7/A]stává, co nám se [Bb]stává.

Na hrátky s [Ebmi]láskou si můžem [Ab/C]hrát,
na ráj všech [Db]rájů, na mám tě [Gb]rád.
Na útěk [Edim]krátký za bílou [F7b9]ší[F]jí.

Tak [Hmi]odpusť mi tu noc, jež byla [F#7/A#]hrou,
čí vinou umírá i tvou [Hmi]i mou.
Však [G]láska přešla v ní kolem nás [F#7]dvou,
tvá ústa líbá a mé rty [Hmi]míjí.