Háj modřínů

Karel Kahovec
[E]
Je zimní den, sníh oblétá, jak [A]tisíc bělás[E]ků. 
I zem je bíle [A]posetá, sníh [E]padá [H] do vlá[E]sků. 
Do vlasů té, co mi ujíždí, už [A]sedá do sa[E]ní. 
Její koník má krok [A]hlemýždí, přesto [E]mizí [H] za strá[E]ní. 

Modřínů [H7]háj, modřínů háj, [A]s bílou pokrýv[E]kou. 
Modřínů [H7]háj, modřínů háj, se [A]díval za dív[E]kou. 
On to [H7]ví, on to zná, jestli [A]vrátí se sem [E]k nám. 
Modřínů háj, ten mi poví,[H] kde ji [E]mám. 
[A]    [E]    [H]    [E]    [A]   [E]

Ta cesta, kterou odjela, je [A]dávno zavá[E]tá. 
Snad je jen tak [A]nesmělá, proto [E]zpátky[H] nechvá[E]tá. 
Láska má je bázlivá, má [A]strach jen v závěj[E]ích. 
Zimy jdou, let [A]přibývá, už v[E]lasy [H]mám jak [E]sníh.

Modřínů [H7]háj, modřínů háj, [A]s bílou pokrýv[E]kou. 
Modřínů [H7]háj, modřínů háj, se [A]díval za dív[E]kou. 
On to [H7]ví, on to zná, jestli [A]vrátí se sem [E]k nám. 
Modřínů háj, ten mi poví,[H] kde ji [E]mám.  [H]    [E]