Až na vrcholky hor

Věra Martinová
[D]    [F]    [G]    [D]
Rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel [Emi]sám,
to [A]hory tě táhly, tak dávno jak dávno tě [D]znám.
Prožil jsi tam plno jar, plno lét, plno [Emi]zim,
a [A]bylo to z lásky, mé [G]zoufalé lásky, ne k [D]nim.

Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru [Emi]jít
a [A]s tebou se toulat a kousek té pýchy jim [D]vzít.
I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to [Emi]vím,
že [A]bylo to z lásky, mé [G]zoufalé lásky, ne k [D]nim.

Až na vrcholky [Emi]hor,  [A] kde slyšíš vítr [D]hrát,[Hmi]
do kraje skalních [Emi]měst i hnízd i [A]hvězd a zatoulaných [D]stád.
Až na vrcholky [Emi]hor, (na vrcholky [A]hor), jsme vyšli ty a [G]já, a [D]já,
to [G]všechno tak dávno, tak [A]dávno, tak dávno se [D]zdá.

Už přestal ses toulat a neujdeš cesty [Emi]kus
a [A]nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj [D]vůz.
A mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj [Emi]s ním,
mně [A]zůstala láska, ta [G]nádherná láska jen [D]k nim.

Až na vrcholky [Emi]hor,  [A] kde slyšíš vítr [D]hrát,[Hmi]
nad čárou obla[Emi]ků až tam, až [A]tam, kde sníh se bojí [D]tát.
Až na vrcholky [Emi]hor, (na vrcholky [A]hor), už vyjdu jenom [G]já, jen [D]já
a [G]všechno tak dávno, tak [A]dávno, tak dávno se [D]zdá.
Až na vrcholky [Emi]hor, (na vrcholky [A]hor), už vyjdu jenom [G]já, jen [D]já
a [G]všechno tak dávno, tak [A]dávno, hodně dávno se [D]zdá.
[F]    [G]    [D]