A ty se ptáš, co já

Helena Vondráčková
[Db]
To už bude [Gb]rok, 
cos mi z vlaku [Db/F]mával.
A teď najed[Abmi]nou, 
krůček přede [Db]mnou.
Trochu vázne [Gb]hlas, 
to se někdy [Db]stává.
Taky hned, co [Abmi]říct, 
slova jen, nic [Db]víc.

A ty se ptáš, [Gb]co já, 
jsem [Bb]zdráva, [Ebmi]jak se mám.
No [Eb]žijem, [Abmi]jak se dá, 
znáš to přece [Db]sám.

Táhlo tě to [Gb]sem, 
další z řádky [Db/F]frází.
Ač vzdálen na sta [Abmi]mil, 
vlastně jsi tu [Db]byl.
Párkrát také [Gb]psals, 
jak ti hrozně [Db/F]scházím.
Brzy však, jak [Abmi]vím, 
smířil ses i [Db]s tím.

A ty se ptáš [Gb]co já, 
a [Bb]jak mi mělo [Ebmi]být.
Když [Eb]ten, kdo [Abmi]zůstat má, 
ráčil ode[Db]jít.
To člověk nechce [Gb]spát,
a [Bb]jíst mu [Ebmi]nechutná.
Den [Eb]po dni tisíc[Abmi]krát, 
ptá se, a co [Db]já.

Co o tom, [Gb]co ty víš, 
jak rok [Db/F]zvolna míjí.
Jak se dlou[Abmi]ží stín, 
svátky [Db]bez hostin.
Co ty víš [Gb]a znáš, 
jak se hoř[Db/F]kost vpíjí.
Do čtyř ho[Abmi]lých zdí, 
když se [Db]připozdí.

A ty se ptáš [Gb]co já, 
jak [Bb]jen se neus[Ebmi]mát.
Je [Eb]pozdě, [Abmi]jak se zdá, 
tenkrát ses měl [Db]ptát.
Jak rozumět ti [Gb]mám, 
jak [Bb]chápat [Ebmi]slova tvá?
Snad [Eb]taky byl [Abmi]jsi sám,
a ty se ptáš, [Db]co já.

Už to bude [Gb]rok, 
tak tě tedy [Db/F]vítám,
vidět [Abmi]si mně chtěl 
a teď zas, abys [Db]jel.
Já tě [Gb]nezvu dál, 
co když někdo [Db/F]spí tam,
někdo, co já [Abmi]vím, 
možná i tvůj [Db]syn.
Tak se měj.

A ty se ptáš, [Gb]co já? [Bb]    [Ebmi]
A [Eb]ty se ptáš, [Abmi]co já? [Db]

[Gb]    [Bb]    [Ebmi]      [Eb]    [Abmi]      [Db]    [Gb]