Ztracená bloudím

Verona, Markéta Jakšlová
[Ami]     [G]    [Dmi]     [F]   
Jsem jak [Ami]stín,
jak mlha nad rá[G]nem,
tichým oce[Dmi]ánem
co v pramen se pr[F]omění.

Jsem jak d[Ami]ým,
co vzhůru [G]stoupá,
když vánek s ním [Dmi]houpá,
tam vysoko nad z[F]emí.

Ztracená [Ami]bloudím dál svým s[G]nem,
jsem ticho na str[Dmi]áních,
jsem vítr na plá[F]ních, aah.
Ztracená [Ami]bloudím dál svým sn[G]em,
snad duši mi v[Dmi]rátíš
a cestu mi zk[F]rátíš ven.
[Ami]      [G]   [Dmi]     [F]   
Jsem jak žár,[Ami]
co všechno sp[G]álí,
jsem ozvěnou v d[Dmi]áli,
tu, co ty ne[F]slyšíš.

Jsem jak den,[Ami]
co s nocí se st[G]řídá,
jsem černá i [Dmi]bílá
ve světě zat[F]měným.

Ztracená [Ami]bloudím dál svým s[G]nem,
jsem ticho na str[Dmi]áních,
jsem vítr na plá[F]ních, aah.
Ztracená [Ami]bloudím dál svým sn[G]em,
snad duši mi v[Dmi]rátíš
a cestu mi zk[F]rátíš ven.
[Ami]     [G]   [Dmi]      [F]
Ztracená [Ami]bloudím dál svým sn[G]em,
snad duši mi v[Dmi]rátíš
a cestu mi zk[F]rátíš ven.
[Ami]