Zpověď českého důchodce

Josef Fousek
[A]
[A] Já žen si všímám stále měně, 
jen na ně juknu po stra[D]ně. 
O holí kráčím una[A]vené 
a klouby hřeju ve va[E]ně.  [E7]

Od zrcadel své zraky [A]stáčím, 
z nich hledí tělo obtlou[D]stlé,
marně své vrásky zpátky [A]tlačím, 
jsou v tváři [E]navždy zakou[A]slé. 

[A] Do údu bolest ze zad stále sílí, 
artróza křupe v rameni, [D]
narozen v rybách ztrácím [A]síly, 
mozek mi měkne váže[E]ní.  [E7]

Koňskou mast vtírám do ko[A]lena 
a ibuprofen poly[D]kám, 
stín, který potkám je má [A]žena, 
proč chodíš [E]tiše? Vytý[A]kám. 

[A] Bylinné vařím hrozně čaje 
a žvýkám mátu pepr[D]nou, 
orchestr bronchův v prsou [A]hraje, 
když zuby nejsou, net[E]rnou. [E7]

Gastrogel chodí se mnou v [A]lože, 
říhám a šeptám kéž bych [D]spal, 
zápěstí bolí ach můj [A]bože, 
v zahradě [E]kopu kosti[A]val. 

[A]Dietu nečtu v apatyce, 
v letáku slova varov[D]ná, 
kupuju zabal na Pris[A]nitze, 
snad karpály mi narov[E]ná. [E7]

Na pihu hledím s nedů[A]věrou, 
na slunce pozor, je to[D] tak, 
mou nízkou penzí nesebe[A]rou 
to, co mi stoupá je můj tlak. 

[A] Na brýle čekám přes dva roky, 
na houby nejdu snad pří[D]ště, 
vždyť vidím sotva na dva [A]kroky, 
nechci dát svou krev pro klí[E]ště. [E7]

Me tělo žere asa[A]nace, 
jak velká lžíce od ba[D]gru, 
láska to byla těžká [A]práce, 
je marné [E]shánět Via[A]gru. 

[A] Důchod ten mizí jako voda, 
Ibalgin, Tramal, Proste[D]nal,
do sklenky hnusná jedlá [A]soda, 
ze [E]žáhy abych nesto[A]nal. 

[A] Ginko mi dává žena k jídlu, 
abych prý paměť lepší [D]měl, 
kočárek s vnukem zůstal v [A]Lidlu, 
kde jsem ho [E]včera zapo[A]mněl. 

[A] Až dětí řeknou čas už nyní, 
v domově starých budu [D]snít, 
jak byly ženský všechny [A]hezký 
a já jsem bez nich nemoh [E]žít. [E7]

Život je krásnej, ač ho [A]haněj, 
je krátkej jak knot od sví[D]čky, 
kde občas klejí díky [A]za něj, 
tak [E7]nashledanou lidi[A]čky. [D]   [A]