Všechno má svůj čas

Lipo, Kühnův dětský sbor
[Db]    [Gb]       [Bbmi]     [Gb]       [Db]    [Gb]     [Bbmi]     [Gb]
Vidím [Db]padat list, pomalu pluje vzduchem, 
jak tyhle [Gb]harmonie co ti prostupují sluchem,
v tom pohy[Db]bu se zračí, zračí celý život, 
sleduj a [Gb]pochopíš, že každej tu má svoje místo,
v příro[Db]dě, z který se snažíme tak vydělit,
to že k ní [Gb]patříme si dokazujem v posteli,
to jsme [Db]my, máme potřeby,
ale nejsi pes co odběhne, 
jsi [Gb]člověk a láska tě dělá člověkem,
nemůžeš [Bbmi]myslet aniž by si snil, nemůžeš snít, 
aniž bys [Gb]pochopil, že všichni potřebujem cíl,
znova a [Bbmi] znova tečou slova, znám potřebu mlčení, 
jsou dny [Gb]zápasu, jako dny smíření,
doteď [Bbmi]nechápem smrt a jak uchopit náhodu, 
když je [Gb]štěstí křehčí, než ten list javoru,
co za ma[Bbmi]lou chvíli skončí svojí krátkou pouť, 
nebuď [Gb]věčně kovářem svojich vlastních pout

Všechno [Db]má svůj čas jako život v nás,
od kroku [Gb]dítěte po vrásčitou tvář,
uč se [Bbmi]nechat plynout, to co plynout má,
ptáš se p[Gb]roč sleduji jak slunce zapadá.

Všechno [Db]má svůj čas jako život v nás,
od kroku [Gb]dítěte po vrásčitou tvář,
uč se [Bbmi]nechat plynout, to co plynout má,
ptáš se p[Gb]roč sleduji jak slunce zapadá.

Myslím [Db]lásku matky, co k sobě tiskne dítě, 
kde se v [Gb]lidech bere touha předávat ten příběh?
ve světě, [Db]kterej umí studit jako horskej pramen,
ve světě, [Gb]kde se k sobě s úctou často nechováme,
myslim [Db]na otce co vstávaj, vyrážej do zimy, 
aby [Gb]uživili rodiny, zlomili ty pochyby, 
[Db]o sobě, o cestě, kterou si zvolili, 
štěstí [Gb]rodiny ukazuje na jejich motivy,
žijem [Bbmi]v době, víš, kde pro ideály je jen smích, 
kde se [Gb]lidi zavíraj před lidma ve svých palácích,
co mě [Bbmi]dělí ale od těch, co se snaží každej den, 
projít [Db]se vztyčenou hlavou hrdě svojim životem?
ano [Bbmi]čím jsem já, raperem, kouzelníkem slova? 
co ty [Gb]spousty dalších, co se nemaj za co schovat,
síla l[Bbmi]idskosti, nech jí týct, nezáří, má svůj cíl, 
[Gb]když se k ní přikloníš, člověk se promění

Všechno [Db]má svůj čas jako život v nás,
od kroku [Gb]dítěte po vrásčitou tvář,
uč se [Bbmi]nechat plynout, to co plynout má,
ptáš se p[Gb]roč sleduji jak slunce zapadá.

Všechno [Db]má svůj čas jako život v nás,
od kroku [Gb]dítěte po vrásčitou tvář,
uč se [Bbmi]nechat plynout, to co plynout má,
ptáš se p[Gb]roč sleduji jak slunce zapadá.

Žijem v [Db]době, víš, kde pro ideály je jen smích, 
kde se [Gb]lidi zavíraj před lidma ve svých palácích,
co mě d[Bbmi]ělí ale od těch, co se snaží každej den, 
projít s[Gb]e vztyčenou hlavou hrdě svojim životem?
ano [Db]čím jsem já, raperem, kouzelníkem slova? 
co ty [Gb]spousty dalších, co se nemaj za co schovat,
síla l[Bbmi]idskosti, nech jí týct, nezáří, má svůj cíl, 
[Gb]když se k ní přikloníš, člověk se promění

Všechno [Db]má svůj čas jako život v nás,
od kroku [Gb]dítěte po vrásčitou tvář,
uč se [Bbmi]nechat plynout, to co plynout má,
ptáš se p[Gb]roč sleduji jak slunce zapadá.

Všechno [Db]má svůj čas jako život v nás,
od kroku [Gb]dítěte po vrásčitou tvář,
uč se [Bbmi]nechat plynout, to co plynout má,
ptáš se p[Gb]roč sleduji jak slunce zapadá.
[Db]   [Gb]    [Bbmi]     [Gb]    [Db]   [Gb]    [Bbmi]