Veď mě dál cesto má

Pavel Bobek
[A]
Někde v dálce [F#mi]  cesty končí,
[E]  každá prý však [D]cíl svůj [A]skrývá.
Někde v dálce, [F#mi]každá má svůj cíl,
[E]ať je pár mil dlouhá, a[D]nebo tisíc [A]mil.

Veď mě dál cesto [E]má,
veď mě [F#mi]dál, vždyť i [D]já
tam kde [A]končíš, 
chtěl bych [E]dojít,
veď mě [D]dál cesto [A]má.

Chodím dlouho [F#mi]  po všech cestách,
[E]  všechny znám je, [D]jen ta má mi [A]zbývá.
Je jak dívky, [F#mi]co jsem měl tak rád,
[E]plná žáru bývá, [D]hned zas samý [A]chlad.

Veď mě dál cesto [E]má,
veď mě [F#mi]dál, vždyť i [D]já
tam kde [A]končíš, 
chtěl bych [E]dojít,
veď mě [D]dál cesto [A]má.

[F#mi] Pak na pat[E]ník posled[A]ní napíšu křídou,
[D]jméno své a [A]pod něj, že jsem [E]žil hrozně rád.
[F#mi]Písně své, co mi [G]v kapsách zbydou,
[D]dám si bandou [A]cvrčků hrát,
a [E]půjdu spát, půjdu [E7]spát.

Veď mě [A]dál, cesto [E]má,
veď mě [F#mi]dál, vždyť i [D]já
tam kde [A]končíš, 
chtěl bych [E]dojít,
veď mě [D]dál cesto [A]má.

Veď mě dál cesto [E]má,
veď mě [F#mi]dál, vždyť i [D]já
tam kde [A]končíš, 
chtěl bych [E]dojít,
veď mě [D]dál cesto [A]má,
veď mě [E]dál cesto [A]má,
veď mě [E]dál cesto [A]má.