Ty se mi lásko jen zdáš

Marie Rottrová
[Emi]
[Emi]  Ty se mi lásko snad jen [C]zdáš
a já snad [D]sním, když [Hmi]bdím.
Sen [H]horké ruce [Emi]má
i [D]hlas tvůj, tvou [Ami7]něžnost
[C7]  tvoje láskyplné [H]oči.

[Emi] Můj stesk tak zcela shodný s [C]tvým,
když nejsme [D]blíž,
já vím, [Hmi]co víš.
Já [G]vím, [Emi]mám být ti [D]vším,
jak nádher[C]ný [D]mám [E]úkol.

[Ami]  Rituál našich dotý[E/G#]kání, [Emi/G]
[Ami] stejní jsme v zásadách i [E/G#]přání a [Emi/G]touhách.
[Ami] Osudu svého paní [E]smí být [A]krásně [H]malá,[A/C#]    [H/D#]     
[E]  když ji [A]chrání chlap jak [H]skála.[H/A]
[G]  Kódy [C]smluvené jsou[D]  tělem [C/D]duší,[D]
[G]  chceme [C]všechno nebo nic.[D]
[G]  Ještě [C]ke všemu prý[D]  nám to [C/D]sluší, [D]
[G] kdo z nás [C]dvou měl štěstí [D]víc?
Co [H/D#]na tom čí byl [Emi]vpád,
kdo [C]koho měl dřív [Hmi]rád, [H]
lásko, [Emi]je to tak.

[Emi]  Ty se mi lásko snad jen [C]zdáš
a já snad [D]sním, když [Hmi]bdím.
Tak [H]kdes tak dlouho [Emi]byl,
já [D]ptám se jako [Ami7]dáma,
[C7]  nepřístupná za trest [H]sama.

[Emi]  A vidím, jak se usmí[C]váš,
ten úsměv [D]znám,
to jsi ty [Hmi]sám.
Jsi [G]můj, [Emi]  tak při mě [D]stůj
a nedej [C]mě [D]když [E]slábnu.

[Ami]  Krajinou tvou chci s tebou [E/G#]jít,  [Emi/G]
[Ami] záblesky příslibů mi [E/G#]stačí až k [Emi/G]pláči,
[Ami] má cesta k tvé se stáčí.
[E] Dávám [A]víc než [H]žádáš, [A/C#]     [H/D#]  
[E] óó[A]ó, tak [H]ber.[H/A]
[G]  Jako [C]já tou žízní [D]strádáš,[C/D]    [D]
[G]  sladkou [C]trýzní z jiných [D]sfér.
[G]  I když [C]víš, tak stejně [D]hádáš,[C/D]    [D]
[G]  jako [C]zrcadlení [D]vod,
když [H/D#]hledáš pevný [Emi]bod,
ty [C]se mi snad jen [Hmi7]zdáš, [H7]
má [Emi]lásko.

[Emi]  Co když se lásko, jen tak [C]zdáš,
jak může [D]být tak vzácný [Hmi]cit?
[D7/A]Můj [G]tep [Emi]se zklidnil s [D]tvým,
tak blízko [C/G]jsi,
jak j[D]á to [E]vím.