Štěstí

Lipo, Debbi
[E]  [H]  [C#mi]     [A]  [H]  [E]   [H]  [C#mi]     [A]  [H]  [E]
Mo[E]žná, že [H]skončím [C#mi]na odlehlým místě, s knihama, se psem a jinak sám.
[A]Až pak mi do[H]jde – můj život byl p[E]lnej, ambice zmizej a pocítím ráj.
Možná to při[H]jde, já budu [C#mi]vděčnej za příběh, co jsem mohl psát.
[A]Možná mi do[H]jde, že chvíli [E]mít všechno, ještě neznamená mít opravdu rád.
Budu pít port[H/D#]ský, vzpomínat [C#mi]jen, jak jsi byla nejkrásnější z žen.
[A]Kolem mě ti[H]cho, hrst věrnejch [E]přátel, tak jsem to cítil, tak jsem to chtěl.
Až pak si odpu[H/D#]stím, že jsem to [C#mi]nedal, že nejsem otec a rodinu nemám, 
[A]že není to ce[H]sta, která je [E]třeba, hlavní je tu cestu nikdy nevzdat.

[E]I [H/D#]love [C#mi]you,
[A]you [H]love [E]me.
You [H/D#]and [C#mi]me,
[A]this [H]is [E]love.

[E]I [H/D#]love [C#mi]you,
[A]you [H]love [E]me.
You [H/D#]and [C#mi]me,
[A]this [H]is [E]love.

[E]Zahodím hud[H]bu, popřu [C#mi]svý ego, jen kvůli nám dvoum, jen pro naše teplo.
[A]Pro to, co by[H]lo, pro to co [E]bude, co žili jsme léta, teď nenechám ladem.
Možná, že bu[H]du ten dobrej [C#mi]táta, co jsem si vždycky přál tak být.
[A]Možná, že se[H]beru všechnu svou [E]odvahu, přijmu pomalu ten křehkej cíl.
Možná, že kone[H/D#]čně prožiju [C#mi] tu sílu vlastní pokory, 
kdy [A]pokora zname[H]ná vidět ty [E]křehké limity vlastní osoby.
Až pak si vzpome[H/D#]nu, že jsem to [C#mi]nedal, hudba je ticho, songy už nemám, 
[A]že není to ces[H]ta, která je [E]třeba, hlavní je tu cestu nikdy nevzdat.

[E]I [H/D#]love [C#mi]you,
[A]you [H]love [E]me.
You [H/D#]and [C#mi]me,
[A]this [H]is [E]love.

[E]I [H/D#]love [C#mi]you,
[A]you [H]love [E]me.
You [H/D#]and [C#mi]me,
[A]this [H]is [E]love.

[C#mi]I když jsi dale[H]ko, já pořád jsem s tebou, trochu to trvalo a teď to vím.
[A]I když jsem daleko, ty [E]pořád jsi se mnou, přejem si dobro, tak to chci.
[C#mi]Možná, že všechny [H]ty scénáře znamenaj jedině, že mezi náma pouto je.
[A]Možná že potrvá, než sami se pozn[E]áme, nakonec zjistíme, o co v nich jde.
Pak [C#mi]cesty se propo[H]jí pohledem na sebe, spočinem v pokoji, lásko má.
[A]Tolik se změnilo, to hlavní [E]zůstalo, není to tajemství, jsme tu dva.
[C#mi]Až pak se probudím, usměju, [H]řeknu: "Hledat dál, to není už třeba".
[A]Teď jsme tu spolu a [H]to je ta [E]cesta, já tu cestu znova nevzdám.

[E]I [H/D#]love [C#mi]you,
[A]you [H]love [E]me.
You [H/D#]and [C#mi]me,
[A]this [H]is [E]love.

[E]I [H/D#]love [C#mi]you,
[A]you [H]love [E]me.
You [H/D#]and [C#mi]me,
[A]this [H]is [E]love.

[E]I [H/D#]love [C#mi]you,
[A]you [H]love [E]me.
You [H/D#]and [C#mi]me,
[A]this [H]is [E]love.

Pořád jsem s tebou.
[A]This [H]is [E]love.
Pořád jsi se mnou.
[A]This [H]is [E]love.
Tohle je štěstí.
[A]This [H]is [E]love.