Součást

Pavel Callta
Co když jsi moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám?
Jsi můj [A]vesmír, snad nekonč[E]íš.

[F#mi] Byl jsem jak blázen, trápil jsem tě moc.[D]
Ale spálil jsem už tenhle most.[A]
Chybíš mi, jak hvězdám chybí noc.[E]
Chybíš moc.

[F#mi] Čekalas dlouho a já byl stále pryč.[D]
Byl jsem sobec, kterej chce jen víc.[A]
Dej mi šanci ještě něco říct.[E]
Něco říct.

Co když jsi moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám?
Jsi můj v[A]esmír, snad neko[E]nčíš.
Ty jsi ta moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám.
Jsi můj p[A]říběh dech berou[E]cí.

[F#mi] Byla jsi smutná, já lítal vesmírem.[D]
Viděl jsem jen svoje cíle a sny.[A]
Nezajímalo mě, co chceš ty.[E/G#]
Hlavně t[E]y.

A n[F#mi]a kolenou ptám se: Můžu tě zas milovat?[D]
Nechci dál život proklínat.[A]
Dej mi šanci začí odznova.[E]
Odznova.

Co když jsi moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám?
Jsi můj v[A]esmír, snad neko[E]nčíš.
Ty jsi ta moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám.
Jsi můj p[A]říběh dech berou[E]cí.

Co když jsi moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám?
Jsi můj v[A]esmír, snad neko[E]nčíš.
Ty jsi ta moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám.
Jsi můj p[A]říběh dech berou[E]cí.

Nikdy nechtěl [D]jsem ti ub[E]lížit.
Byl jsem jak [F#mi]blázen, co chtěl mít v[C#mi]še.
Teď už dobře [D]vím, co chci c[E]ítit.
Nechci tě [F#mi]vídat jen ve svých [C#mi]snech.

Co když jsi moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám?
Jsi můj v[A]esmír, snad neko[E]nčíš.
Ty jsi ta moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám.
Jsi můj p[A]říběh dech berou[E]cí.

Co když jsi moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám?
Jsi můj v[A]esmír, snad neko[E]nčíš.
Ty jsi ta moje [F#mi]součást, kterou [D]dýchám.
Jsi můj p[A]říběh dech berou[E]cí.
[F#mi]