Sonet o tobě jako o inspiraci

Honza Roušar
[E]    [C#mi7]        [C9]     [D/F#]       [E]
[C#mi7]        [C9]     [D/F#]       [E]

V očekávání, kdy mě [C#mi7]napadne 
úvodní [C9]verš no[D/F#]vého sone[E]tu, 
zda hadí klubko slov, tak [C#mi7]záhadné, 
k jasnému [C9]smyslu přec [D/F#]jen rozple[E]tu.

Vždy [H]uteču se k [A]popisu tvých [E]krás,
K vábivým [H]lýtkům, [A]vlasům, [E]obočí, 
A zázračně pak usly[C#mi7]ším tvůj hlas,
který mou [C9]touhu [D/F#]jemně ocho[E]čí.
A zázračně pak usly[C#mi7]ším tvůj hlas,
který mou [C9]touhu [D/F#]jemně ocho[E]čí.

[C#mi7]        [C9]     [D/F#]       [E]
[C#mi7]        [C9]     [D/F#]       [E]

Jsem celý tvůj a slova [C#mi7]se mi hrnou,
bez protes[C9]tů se [D/F#]řadí do ryt[E]mu, 
Sám veličinou jsem jen [C#mi7]nepatrnou, 
leč světlý [C9]zjev tvůj [D/F#]pilně ředí [E]tmu.

[H]V které jsem [A]předtím trpně [E]čekaje,
nadarmo [H]hledal [A]dvířka do [E]ráje. 
V které jsem [A]předtím trpně [C#mi7]čekaje,
nadarmo [C9]hledal [D/F#]dvířka do [E]ráje.

[C#mi7]        [C9]     [D/F#]       [E]
[C#mi7]        [C9]     [D/F#]       [E]