Sen o modrém květu

Bára Basiková
[F5]    [A5]    [D5]    [C5]
Až [F5]zavřem svoje [A5]oči
a v [D5]dešti budem' [C5]stát,
jen [F5]svět se s námi [A5]točí,
kapky[D5] těla budou [C5]hřát.

[F5]Žízeň, co se [A5]hasí,
tóny [D5]tanga bude [C5]hrát,
[F5]ztracená ve tvé [A5]moci,
řeči [D5]těla naslou[C5]chat.

[D5]  Pod noční [C5]oponou
modrých [F5]květů vidím [A5]jas,
[D5]k tobě mě [C5]dovedou,
když své[F5] srdce otví[A5]ráš.
[F5]     [A5]    [D5]    [C5]    [F5]     [A5]    [D5]    [C5]    
Až [F5]otevřem' svý [A5]oči
a [D5]u zdi budem' [C5]stát,
[F5]u tý, co nás [A5]dělí,
dva [D5]světy napo[C5]řád.

[F5]Ticho, co tak [A5]mrazí,
snadno [D5]sčítá naše [C5]dny,
nic [F5]už nás neu[A5]drží,
víme, [D5]že jsou posle[C5]dní.

[D5]Pod černou [C5]oblohou
já [F5]vzdávám se tvých [A5]krás,
[D5]pomalu [C5]odejdou,
zavřou [F5]brány někde v [A5]nás.

Pod[D5] noční opo[C5]nou
já [F5]vidím strmý [A5]sráz,
[D5] pochyby nás [C5]doženou,
a v srdci [F5]neomylná [A5]hráz.