Sbohem, lásko

Waldemar Matuška
[E]    [A]    [H]    [E]   [A]    [H]
[E]Ať bylo mně i [A]jí tak [H7]šestnáct [E]let, [A]    [H7]
[E]zeleným údolím [C#mi] jsem si ji [F#]ved. [H7]
[E]Byla krásná, to [E7]vím a já měl [A]strach, 
jak [Ami]říct, když na řa[E]sách 
slzu [H7]má velkou jako [E]hrách. [A]    [E]

[E7]Sbohem [A]lásko nech mě [F#mi]jít, 
nech mě [G#mi]jít bude [C#mi]klid.
Žádnej [F#mi]pláč už nespra[H7]ví 
ty mý [E]nohy toula[E7]vý, 
já tě [A]vážně měl moc [F#mi]rád, 
co ti [G#mi]víc můžu [C#mi]dát, nejsem [F#mi]žádnej ide[H7]ál,
nech mě [E]jít zas [A]o dům [E]dál.
[A]    [H7]
[E]A tak šel [E]čas a [A]já se [H7]toulám [E]dál, [A]    [H7]
v kolika [E]údolích [C#mi] jsem takhle [F#]stál. [H7]
[E]Hledal slůvka, co [E7]jsou jak hojivej [A]fáč,
bůh [Ami]ví, co jsem to [E]zač, 
že při[H7]náším všem jenom [E]pláč.[A]    [E]

[E7]Sbohem [A]lásko nech mě [F#mi]jít, 
nech mě [G#mi]jít bude [C#mi]klid.
Žádnej [F#mi]pláč už nespra[H7]ví 
ty mý [E]nohy toula[E7]vý, 
já tě [A]vážně měl moc [F#mi]rád, 
co ti [G#mi]víc můžu [C#mi]dát, nejsem [F#mi]žádnej ide[H7]ál,
nech mě [E]jít zas [A]o dům [E]dál.

[E7]     [A]    [F#mi]    Já nevím,[G#mi]    kde se to v člověku [C#mi]bere,
ten neklid, co ho [F#mi]tahá z místa na místo,[H]
co mu nedovolí, aby byl [E]sám se sebou spokojenej,[E7] jako většina ostatních.
[A]    Aby se usadil,[F#mi] aby dělal jen to, co se [G#mi]má,
a říkal, co se od něj [C#mi]čeká.
Já prostě [F#mi]nemůžu zůstat na jednom místě,[H7]
[E]nemůžu, opravdu, [E7]fakt.

Lala [A]lálalala[F#mi]lá lala[G#mi]lá lala [C#mi]lá,
žádnej [F#mi]pláč už nespra[H7]ví 
ty mý [E]nohy [A]toula[E]vý.