Šanson pro V.

Eva Dvořáková
[Emi]
Tak si tu [Ami]stojí na pódiu, z úst se jí [F]svazky tónů linou,
kéž doká[G]zala být by jinou, z té ženy [E]žár má jít, jde [Ami]chlad.
A přitom krásné písně píše, ten pro ni, [F]co jí na chuť přišel.
Však dobře [G]vím, s ní nezažiju euforii, co mi [E]šanson umí dát.

[F] Řekla bych, vážně je to [E]škoda, když v cévách [Ami]kde má kypět krev,
protéká s [Bb]bídou vlažná voda, to je pak [E]marný všecek zpěv.
Kdo jednou [F]stín svůj nepře[E]kročí, ať děla[Ami]jí s ním cokoli,
se v jednom [Bb]bludném kruhu točí, šanson, [E]ale z jeho úst dost nebo[Ami]lí.   [Emi]

[Ami]Tak si tu stojí na pódiu a já si [F]říkám, u ní doma,
jak je to s [G]vášní, tam ji kdo má? Je ledu [E]kus i její chlap?
[Ami]Či jeho cit je plný žáru? A za no[F]cí jí mění v páru,
že kdyby [G]pak se nepodíval u postele, snad by [E]do kaluže šláp?

[F] Řekla bych, vážně je to [E]škoda, když v cévách [Ami]kde má kypět krev,
protéká s [Bb]bídou vlažná voda, to je pak [E]marný všecek zpěv.
Kdo jednou [F]stín svůj nepře[E]kročí, ať děla[Ami]jí s ním cokoli,
se v jednom [Bb]bludném kruhu točí, šanson, [E]ale z jeho úst dost nebo[Ami]lí.    [Emi]

Tak si tu [Ami]stojí na pódiu, chtěla [F]bych dát jí ještě šanci,
život, to [G]nejsou svatojánci, traverzy [E]ocelové tíž.
Až zazpí[Ami]vá mi příště znova, ať už je [F]jiná, celá nová,
ať je z ní [G]znát, jsem tu a žiju! Uvě[E]řím jí a ty též jí uvě[Ami]říš!  [Ami/G]        [Ami/F]        [Ami]