[E]
Do tváře čas mi [E7]hlubokou brázdu [A]samotou vyrej[E]val,
tělo je [H]rozeschlej prám, když pluješ [A]stále jen sám,
co je ti [H]platný, že jsi kapi[E]tán.

Do zrzavejch strun [E7]svýho banja [A]dávno jsem neza[E]hrál,
že jsem byl [H]stále jen sam, v srdci mám [A]nejeden šrám,
život je [H]tvrdej, i když jsi kapi[E]tán.

[E7] A tak vždy [A]zůstaneš [H]sám, ni[E]kdo ti nepo[C#mi]ví,
jak máš [A]žít, a[H]bys byl milo[E7]ván,
a tak vždy [A]zůstaneš [H]sám, a [E]koláč medo[C#mi]vý
za tebe [A]sní ka[H]pitán Korko[E]rán.

Na tváři mech mám [E7]z dalekejch cest tam [A]do hor a údo[E]lí,
z košile [H]mám jenom cár, ze smečky [A]zbylo psů pár,
co bude [H]dál, mi nikdo nepo[E]ví.

V kapse mám prach [E7]vodřenej z mincí, [A]který jsem prodě[E]lal,
já jenom [H]samotu znám, tak sakra, [A]co dělat mám,
abych měl [H]jednou na pořádnej [E]flám.

[E7] A tak vždy [A]zůstaneš [H]sám, ni[E]kdo ti nepo[C#mi]ví,
jak máš [A]žít, a[H]bys byl milo[E7]ván,
a tak vždy [A]zůstaneš [H]sám, a [E]koláč medo[C#mi]vý
za tebe [A]sní ka[H]pitán Korko[E]rán.  [C]  [Ami]    [E]