Přísahám, že jsem to já

Karel Gott, Eva Urbanová
[A]   [E]   [C#mi]      [C]   [Ami]     [Esus4]      [E]
Svět prý se nám jen [A]zdá,  [H]
když den spí ve vět[E]vích, [E/G#]
i noc je méně [A]zlá   [H]
a odpouští nám [E/D]hřích. [E]

Nezbývá než [F#mi]vstát, [H]
vzít si plášť a [G#sus4]jít.    [G#]
[C#mi]Přiznávám svůj [A]pád,
[C#mi]trval jen pár [G#mi]chvil,
[A]vím že jsi [E/H]zvít[H]ě[A/E]zil.  [E]

Až tma se slunci [A]vzdá, 
až tma se slunci [H]vzdá.
A shoří v obla[E]cích
a shoří v obla[E/G#]cích.
Tak pořád jsem to [A]já,
tak pořád jsem to [H]já,
kdo víru neztrá[D/E]cí. [E]

Že s Tebou je mi [F#mi]líp,
že s Tebou je mi [H]líp.
Příběh nekon[G#sus4]čí,
příběh nekon[G#]čí.
[C#mi]Kdo z nás má víc [A]rád,
[C#mi]neumí být s[G#mi]ám.
[A]Přísahám, že [H]jsem to [A/E]já...  [E]

Jak už to [A]bývá, 
slunci prý se [E]stýská.
Potichu [A]zpívá, 
v mracích když se [E]blýská.

I já se [A]trápím, 
v srdci mám dvě [E]přání,
[C#Mi]mít Tě do svít[C]ání 
[Ami]a pak mít Tě [Esus4]dál.   [E]

Marně vzpomí[D]nám,
marně vzpomí[E]nám,
kdy úsvit p[A]álil víc,
kdy úsvit pálil [C#mi]víc.

Já neumím být [D]sám,
neumíš být [E]sám,
jen neumím to [G/A]říct,
jen neumím to [A]říct.

Den se nám jen [Hmi]zdá,
den se nám jen [E]zdá.
jen žárlí na mě[C#sus4]síc,
žárlí na mě[C#]síc.

[F#mi]Kdo z nás má víc [D]rád,
[F#mi]neumí být [C#mi]sám,
[D]přísahám, že [E]jsem to [D/A]já.   [A]

[F#mi]Kdo z nás má víc [D]rád,
[F#mi]neumí být [C#mi]sám,
[D]přísahám, že [E]jsem to [F]já. [G]   [A]