Příběh obyčejného člověka

Jakub Hübner
[A]    [H]    [Dmi]      [A]    [H]    [Dmi]
Jeden [A]vobyčejnej muž žije svůj [H]  vobyčejnej život,
cho[Dmi]dí do běžný hospody na panáčka a pívo.
Na [A]vobyčejným sídlišti má jenom [H]  malej byt
a [Dmi]nepřemejšlí nad tím, že by šlo i jinak žít.

Ve svým [A]vobyčejným autě jezdí [H]často jenom sám,
když [G]má vzít děti na vejlet, vobyčejně neví kam.
Vede [A]vobyčejný řeči, má [H]jenom běžný sny,
svý [G]obyčejný ženě je někdy trochu nevěr[A]ný.
[A]    [H]    [Dmi]      [A]    [H]    [Dmi]
Má [A]vobyčejný problémy, ve svým [H]třetím zaměstnání,
a [Dmi]vobyčejnem podrazům se neobratně brání.
Za [A]vobyčejnou práci má [H]podprůměrnej plat
a [Dmi]z principu si nechodí nikam stěžovat.
Pak [A]jedno vobyčejný ráno vzal svůj[H] vobyčejnej pas,
sednul na [Dmi]první letadlo směr Praha- Las Vegas,
na stole [A]nechal jeden malej [H]lístek ženě,
[G] vzal jsem si ňáký prachy, vrátím se jako voby[A]čejně.
[H]    [Dmi]      [A]    [H]    [Dmi]
Na stole [A]nechal jeden malej [H]lístek ženě,
[G]vzal jsem si ňáký prachy...
[A]    [H]    [Dmi]