Pan doktor Janoušek

Zdeněk Svěrák
[A]   [Hmi]      [E]   [A]
[A]Vzpomínám na dětská [E]stonání,
[D]zarděnky, [A]kašel, [E]spála.
[A]Teploměr mamince [E]nahání,
[D] vždycky se [A]tolik [E] bála.

[D]Kdo to k nám pospíchá [A]po schodech,
[E7]trochu mě ty kroky [A]děsí,
[D]pan doktor popadá [A]sotva dech
[Hmi] a volá [C#mi]marode [E7]kde jsi?

[A]Pan doktor Janoušek,
brejličky ze zlata,[Hmi] tvářička 
buclatá,
[D]ucho jak [E]led.
[A]Pan doktor Janoušek
postavou maličký[Hmi]  udýchán
celičký [D]přispě[E]chá [A]hned.
[E]
[A]Pan doktor Janoušek,
brejličky ze zlata,[Hmi] tvářička 
buclatá,
[D]ucho jak [E]led.
[A]Pan doktor Janoušek
postavou maličký[Hmi]  udýchán
celičký [D]přispě[E]chá [A]hned.
[A]
[A]Časem prý vzpomínka [E]okorá,
[D] a potom v [A]dým se nám [E]změní.
[A]Vzpomínám na pana [E]doktora, 
[D]  který tu [A]dávno už [E]není.

[D]Vzpomínám na dětská [A]stonání,
[E7] na pána který mě [A]chrání,
[D]pan doktor ke mě se[A] naklání,
[Hmi]já ho chci [C#mi]pohladit v [E7]dlaních.

[A]Pan doktor Janoušek,
brejličky ze zlata,[Hmi] tvářička 
buclatá,
[D]ucho jak [E]led.
[A]Pan doktor Janoušek
postavou maličký[Hmi]  udýchán
celičký [D]přispě[E]chá [A]hned.