Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát

Pavel Bobek
Mám naději, že uslyšíš mé tiché volá[G]ní, [Dmi]
[C]stín už padá na zdi bílé, [F]nic mu nebrá[G]ní.
Já [Dmi]tuším, že jsi hezká, jak bý[G]valas tolikrát, [Dmi]
oh [C]Ru[F]by, [F/E]     [F/D]   nechtěj mi lásku [C]brát.

Já [Dmi]nevymyslel válku, to jen [C]prstem někdo kýv,
mě [Dmi]učili jen střílet, jenže [F]druhý střelil [G]dřív.
A [Dmi]nevím sám, je-li psáno [G]živořit či žít, [Dmi]
oh [C]Ru[F]by, [F/E]     [F/D]   chci nablízku tě [C]mít.

Je zázračné to vědomí, [F]že ještě vůbec [G]bdím, [Dmi]
že [C]tím, co je muž ženě, nemohu ti být, [F]Ruby, já pocho[G]pím.
A [Dmi]je to možná hloupost nesmírná, spíš [G]odvážím si přát, [Dmi]
oh [C]Ru[F]by, [F/E]     [F/D]   nechtěj mi lásku [C]brát.

Proč utápíš se do mlhy, snad nechystáš se jít,
a nechápu, proč po létech se zase slyším klít.
Jenom [Dmi]ruku vztáhnu za tebou, když [G]nemůžu už vstát, [Dmi]
oh [C]Ru[F]by, [F/E]     [F/D]   nechtěj mi lásku [C]brát,
oh Ru[F]by, [F/E]     [F/D]   Ruby, jak žil bych [C]rád.