Nikdy

Jan Nedvěd
[C#mi]
Tělo [C#mi]dusím a padám ke dnu,
měl jsem v [A]rukou božský dar.
Všechen [H]čas stlačený do dnů
chtěl tvůj [F#mi] tvar.

Je to [C#mi]tak, jak sis to přála,
trhám si [A]vlas a z hrudi sval.
Zdáš se [H]pevná jako skála,
ale slzíš [F#mi] žal.

[C#mi]  Poslední pot a poslední [A]dech,
jsme kolizí vln ze slunečných b[H]ouří,
dobře víš, jak drápy z[F#mi]atnout,
máš mě na kolenou.

Už [C#mi]nikdy nechci dát, nikdy nechci mít,
n[A]ikdy nechci brát co mi nepatří.
Jen [H]nechat volně plout, nechci slyšet, 
jak to [F#mi]bolí.

Už [C#mi]nikdy nechci dát, nikdy nechci mít,
ni[A]kdy nechci brát co mi nepatří.
Jen [H]nechat volně plout, trhá mi srdce, 
jak to [F#mi]bolí.
Máš mě na kolenou.
[C#mi]
Řekni, [C#mi]kolik nás to stálo
opa[A]rů a nudných rán.
Příští [H]rok přijímám tucet bodných [F#mi] ran.

Už se [C#mi]neptej, jak to zvládám,
prošli jsme [A]stropem vlastních her.
Cestou [H]zpátky láká zástup svůdných [F#mi] sfér.

[C#mi]  Poslední pot a poslední [A]dech,
jsme kolizí vln ze slunečných b[H]ouří,
dobře víš, jak drápy [F#mi]tnout,
máš mě na kolenou.

Už [C#mi]nikdy nechci dát, nikdy nechci mít,
n[A]ikdy nechci brát co mi nepatří.
Jen [H]nechat volně plout, nechci slyšet, 
jak to [F#mi]bolí.

Už [C#mi]nikdy nechci dát, nikdy nechci mít,
ni[A]kdy nechci brát co mi nepatří.
Jen [H]nechat volně plout, trhá mi srdce, 
jak to [F#mi]bolí.
Máš mě na kolenou.

[A]   Až se jednou [H]bouře [C#mi]zklidní, 
najdeš sílu při mně stá[E]t.
Nebo počkáš, až se [A]utopím.

Já [A]nikdy nechci dát, nikdy nechci mít,
nik[C#mi]dy nechci brát co mi nepatří.
Jen [H]nechat volně plout, nechci slyšet, 
jak to [F#mi]bolí, máš mě na kolenou.

Už n[C#mi]ikdy nechci dát, nikdy nechci mít,
ni[A]kdy nechci brát co mi nepatří.
Jen [H]nechat volně plout, nechci slyšet, 
jak to [F#mi]bolí. Máš mě na kolenou.

Už n[C#mi]ikdy nechci dát, nikdy nechci mít,
n[A]ikdy nechci brát co mi nepatří.
Jen [H]nechat volně plout, trhá mi srdce, 
jak to [F#mi]bolí. Máš mě na kolenou.