Nejkrásnější déšť

Petr Rezek
[C]    [Ami]      [F]    [G]
Prší [C]krásně,
nebe změnilo se v konev plnou [Ami]vláhy.
Všechny trable vedra pozbývají [F]váhy.
Každá kapka je jak jedno slůvko [G]básně.

Všem záhy líp se [C]dýchá,
všechno kolem oči protře si a [Ami]září.
Rázem poznají se poctivci i [F]lháři.
Kdo se naparuje, tomu zmokne [G]pýcha.

Už máš mokré [Ami]vlásky,
jedna kapka z čela po nose ti [F]stéká
a mokrá blůzička ti siluetu [D]svléká.
Řekni, zkrásněla jsi z deště nebo [G]z lásky?

Ten déšť byl tak [Ami]náhlý,
že jsem sotva stačil pomyslet si [F]pouze,
že tě políbím, a že to bude [D]dlouze.
Když jsme odhodlaně k sobě dlaně [G]vztáhli.

Vstříc touze. Mám tě [C]ráda,
tos mi prvně řekla, já byl jako [Ami]v ráji.
A v tom začlo pršet, všechno bylo [F]v háji.
To si přece člověk jenom jednou [G]střádá.

Když v máji, když má [C]chvíli,
když se padající hvězda změní [Ami]v ústa
a když sen ti řekne: probuď se a [F]zůstaň.
V tom si přijde déšť a ještě k tomu [G]sílí.

A vzrůstá. Sen se [Ami]hroutí.
Teď se začneš asi po deštníku [F]shánět,
nemáš zapotřebí průduškový [D]zánět.
Proto utečeš mi pryč a to mě [G]rmoutí.

Být Máchou, aspoň [Ami]básně
psal bych o tom, jak mi smutkem srdce [F]vzdouváš.
A v tom vidím tě jak střevíčky si [D]zouváš.
Bosá v kalužích mi říkáš: prší [G]krásně.
Proč couváš? 
[C]    [Ami]      [F]    [G]    [C]    [Ami]     [F]    [G]
Prší [Ami]krásně.
Lesy mají řasy z mlhavého [F]dýmu
a my zítra asi budeme mít [D]rýmu.
A ty místo vlasů promočené [G]třásně.

Aaaahaa, prší [Ami]krásně,
my se pod pláštěnkou nebudeme [F]skrývat,
v tomhle nejkrásnějším dešti chci tě [D]líbat.
Každá kapka je jak jedno slůvko [G]básně, náš [C]déšť.
[Ami]      [F]    [G]    [C]    [Ami]      [F]    [G]        
[C]    [Ami]      [F]    [C]