Nedělní ráno

Pavel Bobek
[H]
Zvonil budík, bylo ráno,
v hlavě [E]mé byl kámen [F#]snad, a pod ním [H]tma.
Když jsem snídal džbánek piva,
ještě [G#mi]zdálo se, že divnou příchuť [F#]má. 
Když jsem [H]spláchl chladnou vodou z očí [E]sny,
a z tváře závoj šedi[H]vý, [G#mi]
řek mi [C#mi]pohled pouhý [F#]z okna ven,
že [C#mi]nedělní je [F#]den, a lenivý.

Já [H]cítil dál, že [H7]v ústech mám chuť [E]cigaret,
a [F#]písní prošlé [H]noci.
Tak jsem vyšel ven, a díval se,
jak[G#mi] slunce nový den má ve své [F#]moci.
A pak mi [H]vánek poslal vstříc tu vůni [E]nedělní,
co z horkých ploten [H]voní, [G#mi]
a náhle [C#mi]chtěl jsem být zas [F#]s tebou
někde [C#mi]za městem ve [F#]stínu jablo[H]ní.

Chtěl bych být v nedělní [E]ráno
v chodníku kvádrem žulo[H]vým,
a proč divný smutek [F#]mívám,
to snad se nikdy nedo[H]vím.
A snad i smrt je méně [E]vážná,
než tyhle chvíle neděl[H]ní,
kéž mi zvony ranní [F#]písní
na prášek srdce rozměl[H]ní.

Šel jsem dál tou vůní [H7]ranní
kolem [E]bílých kočár[F#]ků a dětských [H]mašlí.
Pak jsem dlouho stál a díval se
na [G#mi]věci, které svět občas [F#]krášlí.
Snad [H]vrátil se mi zrak a já se [E]najednou
zas díval na svět [H]zpříma, [G#mi]
teď už [C#mi]možná tvému [F#]štěstí lépe [C#mi]rozumím,
ač [F#]vím, že nejsi [H]má.

Já chtěl bych být v nedělní [E]ráno
v chodníku kvádrem žulo[H]vým,
a proč divný smutek [F#]mívám,
to snad se nikdy nedo[H]vím.
A snad i smrt je méně [E]vážná,
než tyhle chvíle neděl[H]ní,
kéž mi zvony ranní [F#]písní
na prášek srdce rozměl[H]ní.