Náklaďák

Petra Černocká
[C]   
Měl v ramenou víc, než se [G7]zdá
a v očích místa vzdále[C]ná.
Jak noční stín svůj traj[C7]ler  [F]hnal,
na plný [C]plyn [G]stále dál a [C]dál.

Znal míle dní a týdny [G7]mil,
stokrát s dálkou zápa[C]sil.
Stokrát měl smrt [C7]blíž než [F]cíl
a přesto [C]jel, [G7] znovu vítě[C]zil.

Měl v rukou cit i pevný [G]stisk,
musel [G7]mít svůj denní [C]risk.
Měl prostě rád jako [C7]nebe [F]pták,
svůj řvoucí [C]dům, [G] šedý nákla[C]ďák.

Uměl se smát i vítr [G7]zmást,
z očí žár a úsvit[C] krást.
Chtěl se hnát a [C7]být jen [F]tím,
čím chlap je [C]rád, [G] když je pánem [C]svým.

Snad řek mi víc než dnes já [G7]vám,
když vez mě tmou až bůhví[C]kam.
A možná vím, proč [C7]létá [F]pták,
proč muži [C]řídí [G]  nákla[C]ďák.

Umím se smát i vítr [G7]zmást,
ze rtů dálek úsvit [C]krást.
Věčně žít své [C7]týdny [F]mil
a v rukou [C]mít [G]lásku svou i [C]cíl
[F]a v rukou [C]mít [G]lásku svou i [C]cíl.