My jsme dva tuláci

Jan Werich, Veronika Renčová
[H]   [E/H]     [H]   [E/H]    [H]
My jsme [H]dva tulá[F#7]ci, co jen tak chodí [H]světem.
Tu a [H7]tam trefí[E]me, jindy [H/F#]si, jindy [F#7]si cestu [H]spletem.
A zavede nás [A/H]některá. [E]některá,[Fmi7b5] ale   [H/F#]stejně je to [C#mi]     [F#7]nádhe[H]ra.
[H]   [H7]    [E]   ale [Fmi7b5]        [H/F#]stejně je to7 nádhera.
[H]   [E/H]     [H]   [E/H]     [G]  [C/G]    [G]   [C/G]
Vlastní[C]mu pohodlí[G7] dávno jsme dali [C]sbohem,
když ne[Gmi]ní   [C7]  na čem [F]spát, já vez[C/G]mu, já vez[G7]mu za vděk [C]stohem.
A cvrček cvrčí [Bb/C]do šera, [F]do šera. 
[F#mi7b5]Já vám [C/G]řeknu, je to [Dmi]ná - [G7]dhe[C]ra.
[G5#]
Chodí[H]me po mech[F#7]u, slunce když pěkně [H]hřeje,
vlezem [H7]si pod stře[E]chu, když zro[H/F#]vna, když [F#7]zrovna venku [H]leje.
A voda nám nic [A/H]nedělá, [E]nedělá, [Fmi7b5]voda [H/F#]to je prostě [C#mi]ná - [F#7]dhe[H]ra.
[G7]
S prutem [C]a udicí[G7] brouzdáme v kapkách [C]duhy,
chytli jsme[C7] běli[F]ci, ouho[C/G]ře, vokou[Dmi]ny, [G7]ba i [C]pstruhy.
Tak podej sem ten [Bb/C]podběrák, [F]podběrák, [F#mi7b5]lidi    [C/G]zlatí, no to [Dmi]je jikern[G7]áč.  [C]
[Ab]    [C]
Nač jsou [H]nám pen[F#7]íze, když můžem bloumat [H]sadem,
pod ke[H7]řem s rybí[R]zem, neum[H/F#]ře, neum[F#7]]ře nikdo [H]hladem.
I pramínek to [A/H]vyvěrá, [E]vyvěrá,
[Fmi7b5]  no a [H/F#]vůbec je to [C#mi]ná - [F#7]dhe[H]-ra.
[G7]    [C]   [G7]    [C]  [F]   [Gmi]    [C]   [F]     [C/G]   [G]   [C]   
[Bb/C]     [F]  [F#mi7b5]         [C/G]   [G7]
[Ab]   [Bbmi]     [Eb]    [Ab]    [Bbmi]     [Eb]   [Ab]
[Ab]   [Fmi]     [Ab]     [Bbmi]      [Eb]    [Ab]