Mně se líbí paní nadlesní

Zdeněk Svěrák
[G]
Mně se líbí paní nadlesní, 
je-li koš, je tuze noblesní.

[G]Manžel poslední [D7]leč dělá, 
ona si [G]čítá, proto je [D7]sečtělá.
Takové [G]ženy [D7]nedozírné [G]ceny, [D7]tiché jako [G]pěny, [D7/A]skrývá lesa [G/H]stín.

Já ji [D7]chodím [Emi]potě[Ami/C]šiti, [D7]hovoříme [G]o [D7]kni[G]hách,
nemá [D7]po okolí [Emi]kohokoli [Ami/C]sečtělého, [D7]s kým by mohla [G]snít.
A [D7/G]šťastna [G]být, vždyť nadlesník se k ní ne[D/F#]ho - [G]dí.
[A7/E]A [D]já když [A7]uslyším ho [D]jít, tak [A7]sbohem dám 
a [D]rychle spěchám od té ženy, [G]abych nebyl přisti[E]žený,
[A]poe[D]zii, [A]bele[D]trii [A]to on nemá rád.

[D]Příští den jí o[H/D#]pět [Emi]navšt[A/C#]ívím,
[F#]příští den jí [Hmi]o - [G]pět [D/A]shléd[A]nu.
[D]Rád bělostnou ruč[H/D#]ku [Emi]polí[A/C#]bím,
budem si v [Hmiadd9]básních [G] a v [D/A]romá[A7]nech [D]číst.

Když nerozumí [A7]lovu, já přečtu jí ho [D]znovu,
když slábnou zraky [A7]milé, já půjčím jim své [D]brýle.
Duši [H7]spřízně[Emi]ní, v [A/C#]ráj změ[D]ní celičkou [G]lesovnu,
a [D/A]její oko, [A7]její oko[D]lí.

Když nerozumí [A7]lovu, já přečtu jí ho [D]znovu,
když slábnou zraky [A7]milé, já půjčím jim své [D]brýle.
Duši [H7]spřízně[Emi]ní, v [A/C#]ráj změ[D]ní celičkou [G]lesovnu,
a [D/A]její oko, [A7]její oko[D]lí.

Mé srdce [D]stále [A7]o ní [D]sní, mé srdce [D/F#]o ní [G]stále [D/A]sní,
ach [F#7/A#]stále [Hmi]sní.
[Emi]Mně se [A7]líbí paní [D]nadlesní.