Milion

Sebastian
[Ami7]Je noc,
[Fmaj7] město v peřin[C]ách, [Emi]
[Ami7]vzhůru[Fmaj7]   jsme jen já a můj [C]strach. [G/H]

Už p[Ami7]oznám [Fmaj7]  hodiny bezesný,[C]   [Emi]
kdy se z[Ami7]kouším ve svým [F]vlastním bytě
sám před sebou [C]skrýt. [G/H]

[Ami] Jak mi je, když všichni s[F]pí,
když se mnou bdí jen můj stín.
[C] Jaký je na nebi stát,
[Emi] pod sebou propast a pád.

[Ami] Jak to, že někdy je víc
[F] nemít vlastně vůbec nic,
[C] než věčně děsit se ztrát?[Emi/H]

V hlavě [Ami]mám milion s[F]větel,
který [C]zhasínám,
než nechaj mě spá[Emi]t.
Než můžu [Ami]snít o klidným [F]světě,
kde svý [C]noční můry ukolíbá[G]m.
[Ami]    [F]   [C]   [Emi]     [Ami]     [F]   [C]   [Emi]
[Ami]Je noc, 
je vše [F]černý
či spíš se mi to jen [C]zdá? [Emi]
Zas ten [Ami]pocit,
že jsem [F]ze všech lidí
vzhůru jenom [C]já,
na vše [Emi/H]sám.

Noc každá [Ami]přípravou je k boji.
Proč se [F]bojím,
čas vše zhojí,
kosti [C]srostlý 
silnější jsou než dřív.[Emi]

Prej se [Ami]ze dna můžem zvednout
a začít [F]dá se víc než jednou.
Proč jen [C]tomu nikdy neuvě[Emi/H]řím?

[Ami] Jak mi je, když všichni spí,
[F] když se mnou bdí jen můj stín.
[C] Jaký je na nebi stát,
[Emi] pod sebou propast a pád.

[Ami] Jak to, že někdy je víc
[F] nemít vlastně vůbec nic,
[C] než věčně děsit se ztrát?[Emi/H]

V hlavě [Ami]mám milion s[F]větel,
který [C]zhasínám,
než nechaj mě [Emi]spát.
Než můžu [Ami]snít o klidným [F]světě,
kde svý [C]noční můry ukolí[G]bám.
[Ami]     [F]   [C]   [Emi]     [Ami]    [F]   [C]   [Emi]       
[Ami]     [F]   [C]   [Emi]     [Ami]    [F]   [C]   [Emi]