Malá mořská víla (Lucie Vondráčková)

Lucie Vondráčková
[Hmi]
[Hmi]K útesům skal
s přílivem [C]dál připlouvám,
[G]zakletá v pěnu
[D]na vlnách...

Kde [Hmi]hrad kdysi stál,
z prince se s[C]tal mladý král,
proč [G/D]málo se smál,
jen já [Dsus4]znám. [D]

Sám každý [G]večer na břehu [C] klečel mladý [Dsus4]král, [D]
na malou [G/H]vílu, kterou [C]ztratil, myslel [Dsus4]dál. [D]

A j[G/D]sem to[D] já,
ta víla [G/D]ztrace[D] ná.

Jak l[G]idé jdou za láskou [G/H]svou,
tak do moře v[D]cházel mladý král.
[Hmi] Pěna mu [C]nárty omý[Dsus4]vá,  
to jsem já...

Jak mořský [G]proud
on šel pořád [G/H]hloub,
šťastný chtěl [Dsus4] zůstat u mě dál.
[Emi] Domů se [C]vracel jenom [Dsus4]spát.

Tak [G/D]toužil [D]znát,
kdo [G/D]má mě [D]rád.

[Hmi]Kdo ví,
proč lidé [C]dál slabí jsou?
[G]Kdo ví,
proč lidé [D]zradí?

Kde [Hmi]hrad kdysi stál,
po břehu [C]šel mladý král.
Že [G]málo se smál,
jen já [Dsus4]vím.   [D]

Sám každý [G]večer na břehu [C]klečel smutný [Dsus4]král. [D]
Na malou [G]vílu,
kterou [C]ztratil, myslel [Dsus4]dál.  [D]

A [G/D]cítil [D]sám.
že [G/D]má ji [D]rád.

Komu jen[G] říct,
že daleko [G/H]víc
smutku měl [D]přestát mladý král,
[Hmi] než vést měl [C]bitev vítě[Dsus4]zných,
zbytečných.

On cítil to [G]sám,
když na břehu [G/H]stál,
vílu, co [D]zradil, viděl dál.
[Emi] Kdo ví, kdy [C]víla odpou[Dsus4]ští… [D]

Až [G/D]cítil [D]sám,
že [G/D]má ji [D]rád.
[G/H]     [Emi]      [Ami]    [C]   [Dsus4]      [D#dim]     [Emi]     [A7]     [Dsus4]      [Ebmi6]      [G/H]    [C]   [Dsus4]     [D]
Až [G/D]cítil [D]sám,
že [G/D]má mě [D]rád...

Jak lidé [G]jdou za svob[G/H]odou,
tak do moře [D]vstoupil a šel dál.
[Hmi]  Pěna mu [C]spánky omý[Dsus4]vá,
to jsem já.

Jak mořský [G]proud
on šel pořád [G/H]hloub
a šťastný už [D]zůstal napořád.
[Emi] V mém náručí [C]už bude [Dsus4]spát. [D]

Už [G/D]ví to [D]sám,
kdo [G/D]má mě [D]rád.
[G/D]    [D]   [G/D]    [D]
K bílým [Hmi]útesům skal
s přílivem [C]dál připlouvám.
[G/D] Jsem pěnou [D]na vlnách.
Hrad [Fmaj7]pevný tu stál...