Léta dozrávání

Jiří Suchý
[F#]    [H]   [C#]    [F#]    [G#]    [C#]    
[F#]    [H]   [C#]    [F#]    [C#]    [F#]   
[H]    [F#]     [C#]     [F#]     [H]   [F#]    [D#]     [C#]
[F#]    [H]   [C#]    [F#]    [H]   [F#]    [E]   [F#]
[H]   [F#7]      [H]   [Ddim]      [C#mi]     [F#7]
[H]   [E]   [F#]    [C#]    [F#]    [H]
Život je [Eb7]pro mne obnošená vesta,
vše, co se [Ab]dalo, dávno už jsem prožil,
teď už mi [Eb7]zbývá jenom jedna cesta: 
vstříknu si [Ab]trochu [Db]jedu do [Ab]žil.
[F7] Pár kapek [Db]utrejchnu jsem požil
a [Dbmi]zítra zas si pro změnu,
v pří[Ab]padě že bych ještě ožil, 
[Bb]kulí hlavu [Eb]proženu. Pro koho? Pro ženu.

To jsem si [Eb7]říkal, když mi bylo dvacet,
když nevě[Ab]děl jsem kudy dál,
až dobrý [Eb7]přítel vrazil mi pár facek
a pak se [Ab]všemu [Abdim]se mnou [Ab]smál.

Dva roky [E7]na to - to jsem se zas věšel
pro tu, co [A]měla oči jako mandle,
co měla [E7]pro mě, když jsem se s ní sešel,
polibky [A]s chutí [Hmi]cukrkan[A]dle. [F#7]
Pro ni jsem [Hmi]došel k rozhodnutí,
že [Dmi]život pes je, buď jak buď,
a [A]nikdo, že mě nedonutí,
abych [H]ho žil, když [E7]nemám chuť.
Tu opět přítel objevil se náhle,
nadávky [A]jeho vyřklé z plných plic
to byly [E7]kapky do mé duše zprahlé,
a z té mé [A]smrti [Adim]nebylo zas [A]nic.

Až jednou: [F7]lehl jsem si na koleje,
neb jsem [Bb]měl v duši zas nějaký zmatek,
ležel jsem [F7]dlouho, vlak však stále nejel
a pražce [Bb]tlačily mě [Cmi]do lopa[G]tek.
Dobytčí [Eb]vlak do městských jatek 
měl [Ebmi]ukončit mé trápení,
byl [Bb]všední den a přece svátek,
[C]dobytčí vlak měl [F7]zpoždění.

Čekal jsem [F#7]zda-li přítel se mi zjeví,
aby mě [H]vyrval smrti ze klína,
nejde a [F#7]nejde, asi o tom neví,
tak jsem se [H]zved a šel [Hdim]do ki[H]na.
[F#7]    [H]   [F#7]     [H]   [Hdim]    [G#7]     [E]   [Emi]    [H]   [C#]    [F#7]
[H]   [F#7]     [H]   [Hmi]    [H]
Život je [Eb7]pro mne obnošená vesta,
na jeho [Ab]nudu právem stěžuju si,
to říká [Eb7]sotva jeden člověk ze sta
a osta[Ab]tní se [Bbmi]divit mu[Ab]sí. [F7]
A proto [Db]kdo si neví rady, 
ten [Dbmi]ať se smíří s osudem,
my [Ab]dokaváde budem tady,
nikdy [Bb]říkat [Eb7]nebudem: 

Život je [Eb7]pro mne obnošená vesta,
šedá a [Ab]nudná, jak to račte znát,
to říká [Eb7]sotva jeden člověk ze sta
a osta[Ab]tní se [Abdim]musí [Ab]smát.