Kvete mák a slunce pálí

Waldemar Matuška, K.T.O., Olga Blechová-Matušková
Kvete mák a slunce [H]pálí,[A]
zvučí nota vese[E]lá,
že kdo není v lásce [A]stálý,[H]
vždycky na tom prodě[E]lá. [H]   [A]   [E]

Ona byla dívka [E]štíhlá[A]
a on mladík vrtka[E]vý,
jejich srdce k sobě tíhla,[A]
jak se o nich vyprá[H]ví.
A ten pán, jak se tak [F#mi]stává, [H]
lásku v drobné promě[E]ní,
dívka natruc se mu [A]vdává [H]
a on skáče z leše[E]ní. [H]   [A]   [E]

Kvete mák a slunce [H]pálí,[A]
zvučí nota vese[E]lá,
že kdo není v lásce [A]stálý,[H]
vždycky na tom prodě[E]lá. [H]   [A]   [E]

Pak ta dívka, ač se [E]brání,[A]
zhřešit láskou neči[E]stou,
prchne z domu znenadání [A]
se zrzavým basis[H]tou.
Bác a manžel [F#mi]střílí,[H]
oba padnou v jeden [E]ráz,
dnes jim zdobí mramor [A]bílý [H]
takovejhle zimo[E]stráz.[H]   [A]   [E]

Kvete mák a slunce [H]pálí,[A]
zvučí nota vese[E]lá,
že kdo není v lásce [A]stálý,[H]
vždycky na tom prodě[E]lá. [H]   [A]   [E]

Kvete mák a slunce [H]pálí,[A]
zvučí nota vese[E]lá,
že kdo není v lásce [A]stálý,[H]
vždycky na tom prodě[E]lá.