Kříž svůj neseme

Jaromír Nohavica, Peter Cmorik
[A]Kříž svůj neseme, pouť je [E]dlouhá,
dojdeme, když nám [D]touha
ukáže směr a [A]cíííl.

V dlouhém [A]proudu, času se léčí [E]rány
u jedné stejné [D]brány,
sejdem se za pár [A]chvil.

Co [D]zbývá, zvednout se, když dojdou [A]síly, 
děkovat za každou [F#mi]chvíli, 
kdy můžem zpívat a [C#]hrááát.

[D]Vylétnout výš až nad mraky bílé
a [C#]nebát se víc, osudné chvíle 
a [F#mi]chránit jak dar 
to [E]vše, to, co v sobě [G]mááám,
kráčet [F#mi]dál vzdor [E]nástra[D]hááám. 

[A]Půjdem cestami zbrázdě[E]nými, 
stopami za sny [D]svými, za obzor vzdálé[A]ným.

V dlouhém [A]proudu času se voný [E]přání
u jedné stejné [D]brány,
dojdeme smíře[A]ní.
Co [D]zbývá, zvednout se, když dojdou [A]síly,
děkovat za každou [F#mi]chvíli,
kdy můžem zpívat a [C#]hrááát.

[D]Vylétnout výš až nad mraky bílé
a [C#]nebát se víc, osudné chvíle 
a [F#mi]chránit jak dar 
to [E]vše, to, co v sobě [G]mááám,
kráčet [F#mi]dál vzdor [E]nástra[D]hááám. 
[A]   [E]   [D]   [A]