Kdo to obchází můj dům

Robert Křesťan , Druhá tráva
[E7]    [H]   [E]
Kdo to obchází můj dům?
Kdo to vévodí mým snům?
Kdo to tu poslouchá a [H]lásku mou mi [E]vzal?
Kdo to šátrá u mých dveří?
Kdo se to podbízí mým psům?
Kdo si to duši mou na [H]kousky rozstř[E]íhal?

Je to někdo v dlouhém šatu,
temný symbol nenávratu
nebo jen pošťák co se [H]přišel rozlou[E]čit.
Je to některá z těch věcí,
kterým drží dlouhověcí
nebo jen ženská kterou [H]neuměl jsem [E]chtít.

Kdo to obchází můj dům?
Kdo to vévodí mým snům?
Kdo to tu poslouchá a [H]lásku mou mi [E]vzal?
Kdo to šátrá u mých dveří?
Kdo se to podbízí mým psům?
Kdo si to duši mou na [H]kousky rozstř[E]íhal?
[H]  [E]  [H]  [E]  [H]  [E]  [H]  [E]
Co to je, co nehraje mi,
co mě právě tiskne k zemi?
Jako úzkost, jako [H]  nekonečný [E]had,
něco, co mě táhne nikam,
něco, před čím neutíkám.
Protože není kam a [H]komu utí[E]kat.

Kdo to obchází můj dům?
Kdo to vévodí mým snům?
Kdo to tu poslouchá a [H]lásku mou mi [E]vzal?
Kdo to šátrá u mých dveří?
Kdo se to podbízí mým psům?
Kdo si to duši mou na [H]kousky rozstř[E]íhal?
[H]  [E]  [H]  [E]  [H]  [E]  [H]  [E]
Kdo to obchází můj dům?
Kdo to vévodí mým snům?
Kdo to tu poslouchá a [H]lásku mou mi [E]vzal?
Kdo to šátrá u mých dveří?
Kdo se to podbízí mým psům?
Kdo si to duši mou na [H]kousky rozstř[E]íhal?
[H]  [E]