Jarní kurýr

Wabi Daněk, Miki Ryvola
[C]  

Dunění kopyt [F]večer slýchá[C]vám, 
údolím jarní [Emi]kurýr jede [E]k nám, 
v peře[Ami]jích řeka [Ami/G]zvoní a [F]jarem vítr [E7]voní, 
přijíž[Ami]dí jarní [Ami/G]kurýr,  [F]dob-[E7]ře ho [Ami]znám. 
Ví, celej [G]kraj to ví, 
[F]veze nám [G]jaro [F]v brašně se[E7]dlo- [Ami]vý.   [Ami6]       [Ami6-]

Zase [C]jdou krajem [F]vánky voňa[C]vý, 
vobouvám svoje [Emi]boty toula[E]vý, 
dobře [Ami]ví moje [G]milá: i [F]kdyby víla [E7]byla, 
tyhle [Ami]toulavý [G]boty    [F]ne- [E7]zasta[Ami]ví.
Mám boty [G]toulavý, 
[F]ty ani [G]kouzlem [F]neza[E7]sta- [Ami]ví.   [Ami6]       [Ami6-]

Musím [C]jít, mraky [F]táhnou nad [C]hlavou, 
musím jít stopou [Emi]bílou toula[E]vou, 
nepla[Ami]kej, že se [G]ztratím, [F]do roka se [E7]vrátím, 
prošla[Ami]pám cestu [G]domů [F]  jarní [E7]trá- [Ami]vou.
Víš, ty to [G]dobře víš, 
[F]ty moje [G]boty [F]neza[E7]sta- [Ami]víš.
[Ami6]       [Ami6-]        [Ami6]