Já ho znal

[C]
[C] Byl to nekonečnej [F]den, kdy se [C]z letních barev [F]jen 
[Emi]ven oknem [F]šedý všechno [C]zdálo, 
u kraj[Dmi]nice postá[G]val, zbyteč[F]ně by nemá[C]val 
[Dmi]  rukou [F]pár že je moc [G]málo.

Ve dvou [C]potom na zá[F]dech, šmír a [C]rány na klou[F]bech, 
ten [Emi]jeho vůz my [F]spravili až k [C]ránu, 
proč bych [Dmi]čekal za to [G]vděk, usmál [F]jsem se a pak [C]řek': 
[Dmi]  doma [F]nečekej slavo[C]bránu.