Hasta la vista, pánové!

Martin Maxa
[Ami]    [F]   [E]   [Ami]      [F]    [C]   [Dmi]    [C]   [G]    [Dmi]    [E]
[Ami]Pánové, vím, že se tahle noc
[F]neliší nejspíš od ji[E]ných.
Jenže [Ami]co když se mýlím
a zítra už budem jen
[F]zoufale hrát o [C]vteřiny,
protože [Dmi]Bůh vymazal zkrátka ty [C]příští
[G]  a naše [Dmi]sny k ránu se rozplynou
[E]společně s ledovou tříští.

[Ami]Pánové, jednou se naplní čas,
tahle [F]jediná věc je j[E]istá.
Už [Ami]zítra tu v lokále nikomu z nás
taky [F]nemusí nabídnout [C]místa.
K čertu s [Dmi]tím,
pokud je to má poslední [C]jízda,[G]
pak [Dmi]na zdraví, pánové,
hasta la [E]vista, bylo mi ctí.

A možná [Ami]akonec ještě moc rád složím [C]zbraně,
[F]  to až mi víno jednou [C]zhořkne na ja[G]zyku,
kdo ví,[Ami]  třeba tu nechám otisk [C]dlaně
[F]  a něco málo rozplet[C]ených otaz[G]níků.
A pak už [Ami]nejspíš asi nic,
zbytek [F]je už nad mý síly.
[C]  Nerad to říkám, skoro [E]vždycky jsem se mýlil.
Nic [Ami]nemá rub a líc,
svět [F]není černobílý.
[C]  Zkus na to kápnout, hochu,
[E]máš na to jen chvíli.
A nic [Ami]víc a nic míň,
než j[F]eden každej z nás.
[C]  Taky tě nejspíš hochu [E]nepodrží čas.
Stačí [Ami]překročit svůj stín
a [F]pyšně zvednout hlas,
[C]  přesně ty žvásty, co ti [E]zlomí jednou vaz.
Uv[Ami]idíš, [F]  [E]  uvi[Ami]díš…[F]   [E]
[Ami]     [F]   [E]   [Ami]     [F]   [E]
[Dmi]     [C]   [G]   [Dmi]     [E]
[Ami]Pánové, je mi líto,
na věky [F]budem tu nejspíš jen z[E]těží.
[Ami]Právě teď, co já vím,
třeba [F]vkročila zvolna do [C]dveří
dáma, co [Dmi]nám jediná stejně [C]měří [G]
a nevě[Dmi]řím, že tu někomu navíc
[E]přihodí pár vteřin.
[Ami]Pánové, nálada uvadá,
[F]zvedněte nad hlavu [E]číše.
[Ami]Času je možná míň, než to vypadá,
[F]smrt kolem nás totiž [C]tiše už nekrou[Dmi]ží,
už tu dávno sedí s [C]námi [G]
a jen Bůh [Dmi]ví,
zda mi v náruči tý [E]dámy bude líp.

A možná [Ami]akonec ještě moc rád složím [C]zbraně,
[F]  to až mi víno jednou [C]zhořkne na ja[G]zyku,
kdo ví,[Ami]  třeba tu nechám otisk [C]dlaně
[F]  a něco málo rozplet[C]ených otaz[G]níků.
A pak už [Ami]nejspíš asi nic,
zbytek [F]je už nad mý síly.
[C]  Nerad to říkám, skoro [E]vždycky jsem se mýlil.
Nic [Ami]nemá rub a líc,
svět [F]není černobílý.
[C]  Zkus na to kápnout, hochu,
[E]máš na to jen chvíli.
A nic [Ami]víc a nic míň,
než j[F]eden každej z nás.
[C]  Taky tě nejspíš hochu [E]nepodrží čas.
Stačí [Ami]překročit svůj stín
a [F]pyšně zvednout hlas,
[C]  přesně ty žvásty, co ti [E]zlomí jednou vaz.
Uv[Ami]idíš, [F]  [E]  uvi[Ami]díš…[F]   [E]
[Ami]     [F]   [E]   [Ami]     [F]   [C]   [Dmi]     [C]   [G]   [Dmi]     [E]
[Ami]