Dvě labutě

Xavier Baumaxa
[Esus4]      [Asus4]      [H7]     [Esus4]
[Esus4] Letěly spolu dvě labutě vesmírem
a ten stál [A5]nehnutě. 
[Hsus4] Letěly spolu dvě labutě vesmírem
a ten stál [E5]nahnutě. 
[Esus4] Letěly spolu dvě labutě vesmírem
a ten byl [A5]pohnutý.
[H7] Stále Tě chci, stále po Tobě toužím,
ale vím, že to [C#mi]mám nahnutý.[H7/D#]

Teď [Esus4]letí, vidíš tu krásu, dvě [A5]labutě
slzavým [H7]údolím, co jim někdo naplakal,
snad znovu [C#mi]najdu tě. [H7/D#]

Jak se [Esus4]rozjímáš nad hladinou rybníka
v celé [A5]kráse své,
párkrát tě [H7]obkroužím, křídly zamávám,
cítím [C#mi]světlo tvé.[H7/D#]

Dvě [Esus4]labutě spolu spí, na křídlech
mladé nesou a [A5]chrání,
úplněk [H7]protnul jejich stíny, jen se dotknout, tak co ti [C#mi]brání? [H7/D#]

[E] Dlouhými krky srdce utvoří 
a zrcadlo vody to vše [A]znásobí, 
pak se [H7]zeptám, zcela zdeptán,
jak to na Tebe p[C#mi]ůsobí? [H7/D#]

U[E]mírá labuť sama v rákosí,
když ji ta druhá náhle přese
všechno [A]opouští.
Smutný[H7]  je pohled na rybáře, 
když jednoho hrázného dne
stavidla naděje [C#mi]vypouští, 
on je [H7/D#]vypouští...

[E] Zakrouží labuť nad rybníkem, 
přistává a jde naposledy sama [A]spát.
Krásný[H] byl ten let, těch pár let, 
nádrž je prázdná - i to se m[C#mi]ůže stát.
I to se [H7/D#]může stát.

[E] Jediná, krásná, veliká, nesrovnatelná
a poslední mě [A]opouští, 
[H7] klečím tu v blátě, brečím,
slzy jak hrachy mám, 
myslel jsem, že se [C#mi]odpouští, 
že se [H7/D#]odpouští…

[E] Jediná, krásná, veliká, nesrovnatelná
a poslední mě [A]opouští, 
[H7]klečím tu v blátě, brečím,
slzy jak hrachy mám, 
myslel jsem, že se [C#mi]odpouští, 
že se [H7/D#]odpouští…

[Esus4]     [A]   že se [H7]odpouští, 
že se [C#mi]odpouští… [H7/D#]
[Esus4]     [A]    [H7]   
myslel jsem, že se [C#mi]odpouští, 
že se [H7/D#]odpouští…
[Esus4]      [A5]     [H7]    [C#mi]     [H7/D#]