Do-re-mi-la

Karel Gott
[Eb]
Do re mi [Eb]la, la mi re do,
ta byla krásná, ve škole nás učila znát tajemství [Bb7]tónů.
Neměla [Fmi]zdání [Bb7] o mém [Eb]přání,
já v [F7]klávesách jsem skrýval láskou [Bb]svou.

Do re mi [Eb]la, od koho z nás má tohle jméno,
do re mi la, vzpomínka má málem až [Ab]hříšná.
Dlouhá ta [Fmi]léta, [Bb7] stále [Eb]vzkvétá,
často[Bb7]krát se mi zdá o nás [Eb]dvou.
[Eb]      [Bb7]
Neměla [Fmi]zdání [Bb7] o mém [Eb]přání,
já v [F7]klávesách jsem dál skrýval lásku [Bb]svou.

Do re mi [Eb]la dokážu hrát na klapkách bílých,
do re mi la stěží, co víc,
pouze to [Ab]jméno.
Do jejích [Fmi]tváří [Bb7] dýchlo [Eb]stáří,
klavír [Bb7]čas rozladil, jak se [Eb]hnal.
Neměla [Fmi]zdání [Bb7] o mém [Eb]přání,
v kláve[Bb7]sách se láska má i dál teď [Eb]skrývá.
[Eb]