[A]  
Zvony, přes den tlumený 
mi [D]spánek roze[A]zní.
Do snů vejdou čtyři dámy štíhlý
s [D]pátou mírně obé[A]zní.
Můj lokaj [E]dámám růže hází, 
já [D]dobře vím, co se [A]má -
do vlasů [E]dam 
sám po růži [A]dám.

Já sám[E] ty štíhlé [A]hýčkám, 
[E] jsou nesmě[A]lé,
[E] tak lákám k[A] hříčkám
tu [D]dámu [A/C#]při  tě[E]le,
přáte[A]lé.

Démoni ji skáčou v očích, 
[D]když ji noc rozpá[A]lí.
A já pouštím sbírku můr 
jenom [D]pro ní zpovzdá[A]lí.
Pak [E]smím dát na svoji [D]šíji
dlaň baculatou[A].
Tu nejhezčí z [E]dam 
já pro sebe [A]mám.

Lokaj můj,[E] ty štíhlé [A]hýčká,
[E] jsou kyse[A]lé.
[E] Chci plát jak [A]svíčka
s [D]dámou [A/C#]při  tě[E]le,
přáte[A]lé.

Když sám koktejly v dřezu míchá
[D]dlouhej brk kohou[A]tí.
Že potom vždycky ráno svítá,
[D]to mně moc zarmou[A]tí.
Takhle [E]dámy šňůrou spoutat,
[D]se mnou by tu žily [A]dál.
Já namísto [E]dam
zvon budíku [A]mám.

A ptám se [E]proč nejde [A]získat
[E]sny dozně[A]lé,
[E]chci žít a [A]výskat
s [D]dámou [A/C#]při  tě[E]le,
jó, přáte[A]lé.