Co když?

Vlasta Redl
[A]    [H]    [C#mi]       [E/G#]       [A]    [H]    [E]

Ještě mě [A]studí [H]slzy [E]na límci,
co [A]naposledy [H7]pro mě vypla[E]kala.
Než zas [A]odešla [H]kamsi [E]za kýmsi,
[A]nad kým prý se [H7]ještě slito[E]vala.

To ale [D]nade mnou Bůh se [A]smilo[H]val,
když mi [C#mi]nechal její slzy na ra[D]meni.
Teď můžu [F#mi]chodit [G#mi]řádně [A]pový[H]šen
[E]po světě, kde lásky pro mě ne[D]ní.

Jistě [A]není, [H]nebylo a [E]nemá být
ani [A]beznaděj a už [H7]vůbec ne [E]bída.
A srdce [A]na dlaních [H]netlučou a [E]nevábí,
jsou tak [A]stejná, až [H7]darmo to [E]střídat.

To asi [D]obejmout vítr je [A]skoro [H]víc,
vylézt [C#mi]do korun a nechat se hou[D]pat.
V lese [F#mi]hladit [G#mi]kůru [A]boro[H]vic,
co když [A]    [H]    [C#mi]       [E/G#]    
je jen [A]hloupá.[H]    [E]

[A]    [H]     [C#mi]       [E/G#]       [A]    [H]    [E]

Ještě mě [A]budí [H]ze sna [E]obrázky,
co [A]na kůži mi [H7]nehty napí[E]nala.
Šrámy [A]na tvá[H]ři od něžné [E]pomlázky,
[A]kterou mi [H7]hvězdy zhasí[E]nala.

A slunce [D]nemá důvod [A]vychá[H]zet,
tak se [C#mi]fláká kdesi za hora[D]ma.
Já [F#mi]potmě [G#mi]šmátrám [A]pod svíc[H]nem,
co když [A]    [H]    [C#mi]       [E/G#]      [A]    [H]    [E]
je taky [A]sam-[H]a.  [C#mi]       [E/G#]      [A]    [H]    [E]

Tak už to [A]dopij [H]putovní [E]příteli,
[A]   popo[H7]jedem doli[E]nami.
Napříč [A]obilím, [H]kaktusy a [E]svízeli
[A]spávat [H7]na kopci [E]slámy.

Až kam nás [D]dovedou tahací [A]prováz[H]ky,
necháme [C#mi]otisk bosé [G#mi]nohy čaro[D]děje.
Budeš mě [F#mi]učit [G#mi]zpívat [A]bez lás[H]ky,
co když [A]    [H]    [C#mi]       [E/G#]      [A]    [H]    [E]
se [A]směje.  [C#mi]       [E/G#]      [A]    [H]    [E]

[A]    [H]    [C#mi]       [E/G#]      [A]    [H]    [E]
[A]    [H]    [C#mi]       [E/G#]      [A]    [H]    [E]
[A]    [H]    [C#mi]       [E/G#]      [A]    [H]    [E]
[A]    [H]    [C#mi]       [E/G#]      [A]    [H]    [E]