Co je tam dál (Odvážná Vaiana)

Michaela Tomešová
[E]Léta koukám na ten vzdálený [Hsus2]příboj,
nevím co mě tak [C#mi]vábí, 
chodím na břeh k[A]aždý den.

[E]Mám být hodnou dcerou svého [Hsus2]táty,
ale sem se vždycky [C#mi]vrátím
na břeh k vodě, [A]k vodě jen.

Ať jdu [C#mi]tam či sem, skončím před mořem,
když jdu [H/D#]po stopách, které mizí v tmách,
všechny [E]vedou zpět, tam kam nesmím jet
a kde [Ami/C]toužím být..

Nebe, [E]pás vodu dál objímá a v[H]ábí.
Jak poznat [C#mi]mám, co je tam [A]dál?
Když mi [E]dá vítr plout nad vodou s lodí út[H]lou.
Jak rozez[C#mi]ná, kam až [Ami/C]dál se dá nad pěnivou vodou [E]plout?

Já vím, každý kdo je tady [F#mi]doma
je tak šťastný z toho [C#mi]co má.
Všechno je tak jak má [A]být.

[E]Já vím, každý kdo je tady [F#mi]doma
dělá vždycky jenom [C#mi]co má.
Tak snad bych mohla taky [A]já. [E]

Můžu [C#mi]hrdě vést, jak mi velí čest,
najít [H/D#]vlastní klid, žít jak má se žít,
jenže [E]vnitřní hlas mluví zas a zas:
"Co jen [Ami]má to být?!"

Nebe, [E]pás vodu dál objímá a lá[H]ká.
A kdopak [C#mi]ví, co je tam [A]dál.
A to [E]vím, že to budu zrovna já, koho v[H]ábí,
tak řekni [C#mi]víc!
Mám jet [Ami]s lodí svou, tam kde za vodou..
A ten [F]pás nebe dál objímá a v[C]ábí,
jak poznat [Dmi]mám, co je tam [Bb]dál?
Když mi [F]dá vítr plout nad vodou s lodí ú[C]tlou.
Snad rozez[Dmi]nám, kam doplout [Ab]mám![Fmi]      [Fmi6]       [C]