Bože můj, já chci zpět

Hana Hegerová
[F#mi]     [Amaj7]       [C#7]     [F#mi]

Stařičký autobus zastaví podle [Hmi]přání,
vystoupím tam, kde [C#7]ves první zdí začí[F#mi]ná,
v chaloupkách voní les, kostelík vížku s[Hmi]klání,
do stráně těžký [C#7]vůz koníček táhnout [F#mi]má.

Slunce po okraj a stráně samý vřes
a teď se duše [Hmi]kaj a srdce tíhu n[F#mi]es,
tak tohle je můj [C#7]kraj, tak to je moje [F#mi]mládí,
tak to je domov [Hmi]můj, tak to je domov [C#7]můj.

Já žila hodně [F#mi]snů a poznala jsem svět,
už je to hodně [Hmi]dnů, už je to hodně [F#mi]let,
co vítr všecko [C#7]smet' a zůstala jen [F#mi]touha,
Bože můj, já chci zp[C#7]ět,
Bože můj, já chci [F#mi]zpět.

Přes hory, kamení, ze světů plných [Hmi]bouří,
zarostlou pěšin[C#7]kou po špičkách přichá[F#mi]zím,
s dušičkou malinkou koukám,
[Hmi]jestli se kouří z našeho stavení[C#7]
a nevím, jestli smí[F#mi]m.

Já nevím, jestli smím jít jako kdysi dál,
já vím, já dobře v[Hmi]ím, že život neče[F#mi]kal,
že dveře, které zn[C#7]áš, po létech starým [F#mi]klíčem
jen těžko otví[Hmi]ráš, jen těžko otví[C#7]ráš.

Já žila hodně [F#mi]snů a poznala jsem svět,
kde deset prázdných [Hmi]dnů, je tisíc marných [F#mi]let,
když vítr všecko [C#7]smet' tak zůstala jen [F#mi]touha,
Bože můj, já chci zp[C#7]ět,
Bože můj, já chci [D]zpět.[F#mi/C#]          [F#mi/H]

[F#mi]