Blues o nepodaný ruce

Nezmaři , Pavlína Jíšová
Dneska mám chuť uzamknout dveře na kliku,
sednout si do knajpy s partou zedníků,
schovat se pod sukni svý mámy
a nepozdravit ani známý,
to žes' mi nepodal ruku ani ze zvyku.

Neřek' jsi [E5]cokoli, [G5]cokoli,[D5]  coko[E5]li,
lži, který [F#5]nebolí, [C5]nebolí, nebo[A5]lí,
řek' jsi, že [E5]zášť má moje [C#mi]oči
a to je [A5]zřejmě těžkej [G5]zločin,[F#5]
tak jsi mi [E5]nepodal ruku [C5] ani [D5]ze zvy[E5]ku.

Bylo mi [E5]do pláče a z [G5]pláče [D5]do smí[E5]chu,
když se dá [F#5]do deště, [C5]zmoknu bez deštní[A5]ku,
chamele[E5]ón zná barvy [C#mi]duhy,
urážkou [A5]častuje ty [G5]druhý,[F#5]
taky jim [E5]nepodá ruku [C5] ani [D5]ze zvy[E5]ku.

Příště si [E5]pamatuj, ty [G5]kluku [D5]z výlo[E5]hy,
móda se [F#mi]mění jako [C5]školní úlo[A5]hy,
užij si [E5]ve zdraví svý [C#mi]slávy,
tíží na [A5]rozbolení [G5]hlavy, [F#5]
takže mi [E5]nepodáš ruku [C5] ani [D5]ze zvy[E5]ku.

Budu stát [E5] na cestě, co [G5]nemá [D5]chodní[E5]ky,
lidi se [F#mi]míjejí jako [C5]auta patní[A5]ky,
to, že tě [E5]nepotkám, mě [C#mi]mrzí,
ale i v [A5]hrobě bude [G5]brzy, [F#mi]
tam už mi [E5]nepodáš ruku  [C5] ani [D5]ze zvy[E5]ku. 
Tam už mi nepodáš ruku [C5] ani [D5]ze zvy[E5]ku.